Ke svému sportu se dostala vlastně z povinnosti. Zápasení totiž bylo povinnou disciplínou na škole, kam Adéla Hanzlíčková nastoupila. Klání na žíněnce ji ale hned bavilo. „Je to hodně o chytrosti, jak se soupeřem, jak se říká, vydrbat a přemoci ho hlavou,“ vysvětluje usměvavá zápasnice, která nedávno vybojovala stříbro na mistrovství Evropy.
Jako by neznala špatnou náladu, tak Adéla Hanzlíčková působila během celého rozhovoru. Ač si vzpomněla i na dobu, kdy uvažovala, že se zápasením skoncuje, v momentě s úsměvem dodala: „Z té cesty mě ale už hned tak něco nedostane!“ Krom svého sportu zbožňuje čtení a jako svého nejoblíbenějšího spisovatele uvádí Bohumila Hrabala, který se, stejně jako ona, vždy hrdě hlásil k rodnému Brnu.
Jak jste se dostala k zápasení?
„No, když jsem nastupovala na druhý stupeň základní školy Horácké náměstí v Brně. Byla tam sportovní třída a jako povinný sport byl zápas. Tam si mě vyhlédl reprezentační trenér Milan Hemza a začal mě s sebou vozit na soustředění.“
Takže to bylo vlastně z povinnosti?
„Ale mě to od začátku moc bavilo.“
Co vás na tom tak chytlo?
„Byla jsem od malička docela rvavá. Ale sporty, kde jsou údery a kopy jsou na mě až moc tvrdé, zatímco zápas se mi líbil hned proto, že je to hodně o chytrosti, jak se soupeřem, jak se říká, vydrbat a přemoci ho hlavou. Máte tam ohromnou svobodu pohybu, můžete si vymýšlet vlastní kombinace, které jsou pro vás specifické. Můžete mít vyloženě svůj styl boje. Je to ohromně zajímavé, každý zápas je jiný, i když je s tou samou osobou. Velmi kreativní sport.“
Říkáte, že kde jsou kopy a údery, to už pro vás není. To znamená, že třeba tolik populární MMA byste jednou dělat nechtěla?
„Ne ne, zatím určitě ne.“
Zatím?
„No, možná i to zatím bych škrtla, protože mě to neláká. Leda, že bych jednou byla v nějaké finanční tísni, nebo něco takového. Nevím, nedokážu si představit scénář, který by mě k tomuto sportu přivedl.“
Ani jako divačku vás to nebaví?
„Ale jo, občas se podívám, to zase jo. Pár našich MMA zápasníků znám osobně, takže se na ně ráda dívám.“
Koho například znáte?
„Třeba Lucku Pudilovou , která k nám občas chodí na tréninky. A s Jirkou Procházkou se známe ze školy, protože jsme chodili na stejnou střední.“
Jak probíhají vaše přípravy na zápas? Má to určitě i nějaké fáze.
„Když je daleko do zápasu, tak se snažíme nahnat spíše sílu, jdeme hlavně do objemu. Hodně času trávíme v posilovně. Chodíme taky dost běhat. Nejsme zkrátka tolik na žíněnce, i když to nemůžeme úplně vypustit, ale více naháníme sílu. Když už je období před zápasy, tak jsme většinu času na žíněnce. Máme kratší a intenzivnější tréninky. Hodně se soustředíme na techniku. A těsně před soutěží jen ladíme váhu a trochu zmírňujeme trénink, abychom byli ve finále hladoví po boji.“
Když jdete do samotného souboje, s jakými nastupujete pocity?
„Dříve jsem měla veliký problém s nervozitou, strašně mě to svazovalo a bralo mi to energii. Bylo pár minut do zápasu, a já se začala cítit až unavená. Bylo to z toho velikého tlaku a toho, jak jsem měla v hlavě spoustu scénářů. Myslela jsem na očekávání, které mají lidé kolem mne. Byla jsem z toho odvařená, dělala hlouposti a nezápasila, jak jsem chtěla. Ale poslední dobou jsem začala pracovat se svou psychikou a dokonce jsem i šla k mentálnímu kouči a ten mě trochu navedl. Doporučil mi i nějakou četbu.“
Které knihy vám doporučil?
„Hlavně od Dana Millmana, ten je hodně známý, například díky knize Cesta pokojného bojovníka. Znám spoustu sportovců, kterým jeho knihy hodně pomohly.“
A teď jste na tom tedy jak?
„Nepřemýšlím nad variantami, jak to dopadne. Snažím se uvolnit, nebýt zaťatá, jdu do toho s čistou hlavou. Myslím jen na přítomný okamžik. A mnohem víc se teď do zápasu těším. Nastupuji na žíněnku a usmívám se, protože jdu dělat, co mě baví a co umím.“
Co pro vás představuje soupeřka, jak ji vnímáte?
„No… Snažím se co nejvíce odosobnit. Jsem od přírody hodně přátelská, se všemi se hned kamarádím. A když mám nastoupit proti nějaké kamarádce, tak je mi to až líto. Snažím se to ale odosobnit, je to v danou chvíli můj soupeř. Ale určitě mezi námi nepanuje nějaká nevraživost. Až na pár zápasnic, které nejsou moc přátelské, mezi sebou máme myslím docela dobré vztahy a navzájem se respektujeme. Prostě máme stejný cíl a jdeme si za ním. Na žíněnce se porveme, ale potom se normálně bavíme.“
A které zápasnice nejsou moc přátelské?
„No, ve své kategorii nemám ráda jednu Američanku, Forrest Molinari, která mi vyrvala koleno. Ale jinak proti nikomu nic nemám…“
To zni dost drsně, když řeknete, že vám vyrvala koleno. Co vám přesně udělala?
„Na jednom turnaji mi šla vyloženě po koleni. Má takový svůj chvat, kde soupeřce koleno velmi nepříjemně vytáčí. Natrhla mi dva vazy v koleni, což mě trochu zbrzdilo v další přípravě. Teď už je to ale naštěstí úplně v pořádku.“
Měla jste někdy chuť se zápasením seknout?
„Ani ne… Měla jsem třeba pár momentů, kdy mě to přestalo bavit, a říkala jsem si, že už toho bylo dost. Ale to už je dávno a rozmyslela jsem si to. Je to ale těžký sport a veliká dřina, navíc se nejedná o populární disciplínu, netočí se v tom skoro žádné peníze. Vlastně z toho nic moc nemáme, ale já to mám i tak ráda, a proto mě už z té cesty jen tak něco nedostane.“
Nedávno jste získala stříbro na mistrovství Evropy. Co pro vás tento triumf znamená?
„Je to přelomový okamžik v mé kariéře, protože mám sice pár medailí z juniorských šampionátů, nebo z mistrovství do dvaceti tří let, ale nikdy jsem nedosáhla na medaili mezi dospělými. Jsem z ní nadšená.“
Zvládáte při sportu i nějaké koníčky?
„Ráda hraju na kytaru například a hodně čtu, protože na soustředění a na závodech je na to docela čas. V tom mezidobí mezi jedním a druhým tréninkem má člověk docela dost času, takže ráda čtu. Když jsme v cizině, tak si ráda procházím města. Jo a taky ráda vařím, když mám čas.“
Co ráda čtete?
„Mám třeba moc ráda Bohumila Hrabala, takže toho si čtu často. Ze zahraničních autorů mám v oblibě například Johna Irvinga.“
Které jejich knihy máte nejradši?
„Od Hrabala mám asi nejradši Perličky na dně. Nejvíc mě totiž baví jeho povídky. Od Irvinga se mi líbí například kniha Modlitba za Owena Meanyho.“
Oblíbený recept Adély Hanzlíčkové
Kus kus s kuřecím masem
Dělám ho docela často, protože je to velmi jednoduché, rychle hotové a hlavně zdravé. Na dvě porce potřebujeme:
1/2 hrnku kus kusu
sůl
250g cherry rajčat
3 lžíce olivového oleje
1 menší cuketa
1 hrst oliv
1/2 avokáda
50g balkanského sýru
50g granátového jablka
citron na pokapání
petržel na ozdobu
Na maso:
1–2 lžíce olivového oleje
1/2 lžičky chilli
1 lžička mletého římského kmínu
1 lžička mleté sladké papriky
2 kuřecí prsa
1) maso naložíme spolu s olivovým olejem a kořením.
2) kuskus osolte, zalijte vroucí vodou, přikryjte a nechte nabobtnat
3) připravíme si zeleninu. Nakrájíme rajčátka a avokádo. Cuketu nakrájíme na kolečka nebo na čtvrtky a lehce opečeme na olivovém oleji.
4) opečeme kuřecí maso
5) kuskus rozdělíme do misek, zeleninu, maso a zbylé ingredience naaranžujeme podle sebe, pokapeme olivovým olejem a citronem a můžeme podávat. :)
