Chyby Charvátové? Potřebuje získat důvěru. Že vzdala, mělo zůstat v týmu
KOMENTÁŘ BARBORY TOMEŠOVÉ | Nový díl biatlonového Světového poháru se rozjel, a jestli něco, pak se mi v něm líbí různorodost a pestrost vítězů jednotlivých závodů. V minulých sezonách tam byl vždy jeden tahoun/tahounka, na které se dalo spolehnout, ale tentokrát je to co závod, to nové vítězství. Navíc mě těší, že se dopředu dere mládí – to vždy ukazuje, že se má sport kam vyvíjet.
Co se týče pandemie, jsem velmi ráda, že se závodů SP účastní všechny týmy, a biatlon tak nemusí řešit potíže, jako má běžecké lyžování, kde se Skandinávie odhlásila ze dvou kol SP. Je na tom vidět, že IBU dovedla připravit pro sportovce natolik bezpečné prostředí, že chtějí závodit. V Kontiolahti udělali zhruba 2500 testů a bylo jen 17 pozitivních případů. To je ta správná cesta, jak udržet závodníky zdravé a náš sport naživu.
Fajn krokem bylo i zavedení modrého dresu. A ještě víc fajn by bylo, kdyby ho někdo vezl jako modročervený nebo dokonce modrožlutý. Pokud by pak byl i modro-žluto-červený jako jsou barvy Sparty, to by se líbilo Michalu Krčmářovi. Fakt, že ho zatím veze u žen Běloruska Dzinara Alimbekavová, je pro mě překvapení, ale líbí se mi její lyžařský projev, který mi připomíná Darju Domračevovou. Myslím, že se máme na co těšit. Velký nástup mají i Švédi, u nichž se sešla generační výměna, a právě oni měli též lepší podmínky na trénink, protože Švédsko nešlo do žádných velkých restrikcí a jejich tým to ovlivnilo jen minimálně – mohli například trávit víc času s trenéry. Tohle mohla být naopak komplikace pro naše holky, protože než se k nim Egil připojil, tak to sice na dálku šlo, ale nikdy vám virtuální realita nevynahradí trenéra na místě.
Vím, že se před sezonou řešila střelba Markéty Davidové, která se učila vleže spustit na jeden nádech. Za sebe ale říkám, že se mi její střelecký projev líbí takový, jaký je. Nikde není psáno, že každý závodník musí být kulomet jako Dorothea Wiererová a naopak oceňuju Makuli a ostatní sportovce, kteří zůstanou takoví, jací jsou, i když je svět nutí být jinými. Není snadné se přeučovat něco, co děláte deset patnáct let, a určitě je lepší ztratit tři nebo čtyři vteřiny na střelnici než pak jít na trestné kolo. Gabča Koukalová byla také
