Nejdřív góly, pak sucho. Asi jsem zůstal v Miami, padlo hluché období | iSport.cz
Dominik Kubalík
10. února 2020 • 19:30

Nejdřív góly, pak sucho. Asi jsem zůstal v Miami, padlo hluché období

TOP VIDEA
Kladno - Sparta: Jágr si vzal puk za bránou a dostal ho za Machovského, 3:2
KARLOS SHOW: O hokejových b(p)itkách a síle mysli. Kouč Jelínek vs. nevěřící Vémola
VŠECHNA VIDEA ZDE

V lednu deset gólů v deseti utkáních, nováček měsíce, teď čtyři zápasy nic, až ve Winnipegu jsem se konečně zase trefil. Cítím se dobře, všechno klape, jen prostě nebyly body. Padlo na mě trochu hluché období. Možná mě zbrzdila přestávka pro All-Star Game, asi jsem ještě zůstal v Miami. Viděl jsem se tam s agentem, taky s Dominikem Kahunem. Ovšem odjet pryč v půlce sezony pro mě bylo něco nového. Ale člověk si odpočine, nadechne se a dá se trošku do kupy. Doufám, že mi to pomůže do zbytku ročníku.



Když jsem dával góly, moc jsem se tím nezabýval. Neřešil jsem to, ani když to tam nepadalo. Pořád se snažím dělat ty správné věci, které mě přivedly k tomu, že se mi střelecky dařilo, a ono to snad přijde. Víc se motat v předbrankových prostorech, jako lajna se potřebujeme trošku zvednout. I když jsme si něco vytvořili, nebylo to tak dobré, jako předtím. Musíme pomoct jeden druhému.

Nastupuju v útoku s Toewsem a Caggiulou, chodím na druhou přesilovku, první hraje Kirby Dach. Dostává hodně prostoru, je větší, i když hubeňourek. Hraje mezi kruhy. S přesilovkami máme docela problém celou sezonu. Zatím se to nezlepšilo, tak uvidíme, jestli se s tím bude něco dělat, nebo to zůstane stejné. Chodí na nás taky dost střel, snad nejvíc v celé NHL. Naše hlavní doména jsou gólmani a útok. O to se snažíme opřít. Oba brankáři chytají fantasticky, vždycky nás podrží. Zároveň pracujeme na tom, aby to v našem pásmu vypadalo líp. Když hrajeme, jak máme, vždycky nějaký gól dáme. Ale nesmíme je dostávat.

S Chicagem jsme se přiblížili na pár bodů play off. Dvakrát jsme prohráli v prodloužení, ovšem každý bod je důležitý a my si z těch zápasů odvezli aspoň jeden. Celkově se naše hra zvedá. Teď máme šňůru pěti zápasů venku za sebou, navíc se soupeři, kteří jsou v tabulce kolem nás. Winnipeg, Edmonton, Vancouver, Calgary a znovu Winnipeg. Kanadský trip může být klíčový. Pak hrajeme dvakrát doma, potom pryč. Tenhle měsíc jsme pořád na cestách. Venku se nám celkem dařilo, v Calgary a Winnipegu jsme vyhráli, s týmy jako oni máme dobrou bilanci. Snad na to navážeme.

Nahoru jdeme i díky tomu, že se rozhýbali zkušení hráči. Borci jako Keith, Toews už mají něco za sebou, vyhrávali Stanley Cupy. Pořád jsou to lídři, starají se o kabinu, na týmu jim záleží. Hodně mluví před zápasem, všichni je uznávají. V týmu jsou spolu dost dlouho, je vidět, že k sobě mají blíž, což je normální. Ale celkově bych řekl, že tým žije pospolu. A kdybyste v něm hledali baviče, tak by to byl Shaw. Ten dělal pořád nějaké nesmysly. Co se zranil, trošku tam jeho fórky chybí.

S přítelkyní bydlíme v centru Chicaga, u Michigan Avenue a Navy Pier, kde jsou všechny restaurace, parky. Chodíme se psem na procházky k jezeru. Už jsem se byl podívat taky na basketu, ale s Tomášem Satoranským jsem se ještě neviděl. Zatím to nevycházelo, párkrát jsme si napsali. Když jsme na stadionu my, Bulls jsou ve své tréninkové hale nebo hrají venku. Jakmile máme letět na trip my, hned po zápase se to začne rozebírat a připravovat na basket. Chicago je taky dost velké město. Takže se těžko stane, že bychom se potkali se Satym někde v marketu. Ani s Davidem Kämpfem se nevídáme, když jsme v Chicagu. To spíš na tripu zajdeme na večeři. Hodně se bavíme s klukama z lajny, ovšem nemám problém se bavit s kýmkoli, je to ovšem něco jiného než v Česku. Pořád jsem tu teprve první rok. I když jsem se už nějak zabydlel, pořád ty kluky neznám úplně perfektně. Takže bych ještě neřekl, že tady mám vyloženě velké kamarády.

Samozřejmě jsem rád, že se i moje jméno skloňovalo v souvislosti s Calder Trophy. Žádný čech ji ještě nezískal, ale nepřemýšlím o tom. Najdou se jiní žhaví adepti. Makar nebo Quinn Hughes jsou o čtyři, pět let mladší, dělají body víc, než já, hrají první přesilovku a točí se to přes ně. Takže to jsou pro mě asi největší kandidáti, já sám se za favorita nepovažuju, i když je fajn, že se o mě mluví.

Taky se blíží uzávěrka přestupů. Jsem zvědavý, co se bude dít, i když nemáme tušení, co se bude dít. Zranili se nám dlouhodobě beci, máme nějakých třináct milionů pod platovým stropem. Možnosti by tu byly, záleží na vedení, jak se k tomu postaví. Stát se může úplně všechno, člověk nemá tu židli úplně pevnou. Do 24. února tedy určitě.

 
Články odjinud


Články odjinud