Český talent potkal Kanea a poslechl bratra. V NHL ještě pár let nepodepíšu, říká
Jako klučina si oblíbil Chicago a nejvíc Patricka Kanea, s hrdostí jako dítě nosil dres Blackhawks. Dnes je osmnáctiletý Václav Nestrašil draftovaným hráčem slavné organizace Original Six z prvního kola, otevřela se mu naplno slibná naděje stát se součástí týmu. Teď už záleží jen na něm. „Všechno kolem draftu bylo nádherné, i kemp Chicaga po něm. Ale teď už se dívám dál,“ dal najevo bratr Andreje Nestrašila (34), že draft bere jako start maratonu a událost, z níž se dá žít jen pár dnů. Ne víc.
Když si jej z 25. pozice červnové burzy talentů vybrali šéfové Chicaga, spadl mu balvan ze srdce. Během sekundy se ocitl v obří euforii. Sázka na odchod ze Sparty a angažování v juniorské USHL vyšly nad očekávání. Po draftu následoval rozvojový kemp Chicaga a další milé překvapení. „Jeden den jsem přišel do kabiny a najednou tam vidím Patricka Kanea,“ usmíval se tam i teď Václav Nestrašil, nový člen Augustovy reprezentační dvacítky.
Hned vás klubová legenda poznala?
„Kéž by! (úsměv) Z povzdálí jsem se na něj díval a chvíli sledoval, co dělá. Byl to krásný moment a asi největší zážitek kempu. Užil jsem si ho. Pořád jsme něco dělali, dopoledne jsme bývali na ledě, měli posilku, odpoledne nám nachystali nějakou aktivitu. Bylo to super.“
Pokud se ocitáte v jedné kabině s takovou ikonou, dojde vám, že se vaše sny zhmotňují?
„Jo, říkám si, že už je to vážný… (směje se) Nic to ale nemění na rozhodnutí, že půjdu hrát na univerzitu. Od září nastupuju v Massachusetts. Jsem zvědavý, jak to bude probíhat. Původně jsem chtěl jít spíš kanadskou cestou jako můj brácha, ale nakonec právě Andy mě navedl na univerzitu. Přišlo mu to jako nejlepší řešení.“
Jaké měl argumenty?
„Že jsem vysoký a potřebuju nabrat svaly, dostávat pravidelně pořádně do těla. Já o univerzitní cestě původně neměl moc informací, ale začali jsme o tom přemýšlet a jednoho dne jsem se k tomu zavázal. Těším se.“
Takže smlouva s Blackhawks nepřipadá do úvahy.
„Ne, pár příštích let ještě ne.“
Neměl jste dilema?