Co budu povídat, je super chodit na led s borcem, jako je Jonathan Toews. Užívám si to, snažím se mu přizpůsobit. Pomůže to i mně, poněvadž střídání s ním se většinou povede a spoustu věcí se můžu naučit.
V listopadu jsem se trápil, dva zápasy jsem dokonce seděl a jsem rád, že se to zase zlepšilo. Dostal jsem šanci hrát v první lajně a teď toho chci využít, co se dá. S Toewsem se domlouváme na spoustě věcí. On je chytrý hráč, ví, že jsem tam od toho, abych střílel. Takže chce, abych se pohyboval ve střeleckém prostoru a do jeho věcí se moc nemotal, protože on už to zařídí. Snažím se mu přizpůsobit.
Neříkám, že tam jezdím jen s napřaženou hokejkou nahoře. Ale v lajně mám svou roli a funguje to. Doufám,že to vydrží. Patrick Kane chce každý puk. Zároveň všichni víme, že když má kotouč na hokejce, vždycky z toho něco bude. Chce, aby to chodilo přes něj, protože ví, že je tam nejlepší. V Plzni všechno taky dávají přes Guliho, jako u nás přes Kanea. To je normální.
S Toewsem hrají přesilovku, ale jinak nastupují většinou každý v jiném útoku. V posledních zápasech mě s nimi občas dali dohromady. Ale jen na jedno, dvě střidání, nebo na konci třetiny, když se vhazovalo v útočném pásmu.
Borci jako oni si berou slovo i v kabině, ale není to tak, že by se dělila na mladé a staré. Kabina žije jako jedno tělo. Nastanou situace, kdy ti starší musí něco říct. Třeba když si člověk dovolí kličku na modré čáře, řeknou, že takhle ne. Příště to dáš dovnitř, nebudeme dělat zbytečné chyby... To se děje ve všech kabinách.
Staří jsou lídři, a tak to prostě je. A všichni chceme, aby se týmu dařilo. Každý chce hrát co nejvíc, být na ledě v důležitých momentech, když se zápas láme.
Kam bych se chtěl posunout?
Nejsem zklamaný, že nehraju první presilovku. Nicméně tohle je další bod, kam bych se chtěl posunout. Myslím, že NHL je jen o trpělivosti. Člověk si musí počkat a být připravený, až příležitost přijde. Když budu hrát dobře, o šanci si řeknu. Pak už jde jen o to čapnout ji a nepustit.
V poslední době mi to tam párkrát spadlo. Netvrdím, že to jde úplně mimo mě. Novináři se ptají, hlídají to. Já na to kouknu, ale na nic se neupínám. Bylo by to pak jen horší a počítá se až na konci. Když člověk hraje víc a je na něm určitá zodpovědnost, cítí se líp. Máme pořád dost zraněných, za takové situace je na nás mladších, abychom se toho zhostili.
Jsem rád, že moje první sezona takhle začala. Ještě před sebou ale máme hodně zápasů. Výsledkově jsme se zvedli, i když jsme mezitím dvakrát prohráli a v zápase s Nashvillem nám to tam fláknul do prázdné jejich brankář Rinne. Moc jsem to neviděl, ale podobně to umí i Pavel Francouz. Trefit se zkouší pořád, snad se mu to nepovede taky proti nám.
Na postupové pozice ztrácíme osm bodů, jsme však teprve za půlkou základní části. Může se stát cokoli. Play off je náš největší cíl. Tady se nic nevzdává, všichni jsou tak nastavení. Ještě před pár lety tým vyhrával Stanley Cupy, jádro tady pořád je. Když hrajeme, jak máme, porazíme každého. Jen by to chtělo, abychom to předváděli pořád.
Lidi nás neskutečně ženou. Když někdo ke mně přiletí na návštěvu, je z toho hotový. Zpívá se hymna, diváci bouří, přidávají se, řvou. A pořád chodí kolem jednadvaceti tisíc lidí, ať hrajeme dobře, nebo ne.
Před časem přechodně odstavili asistenta Marca Crawforda. Vůbec v celé lize najednou začaly vyskakovat různé věci. Nevím, jaký byl Crawford dřív. Ani jsme nic neřešili. Na mítinku nám jen oznámili, že Crawford nebude na střídačce a vrátí se po Novém roce. Někdy mi přijde přehnané, co se vytahuje, po jaké době. U nás se nic takového neděje, ani jinde jsem to nezažil. Jen v žácích po nás trenér střílel puky. Ale vytahovat to na něj nebudu...
Témata:
sport, hokej, Dominik Kubalík, Chicago Blackhawks, Stanley Cup, NHL, Patrick Kane, Nashville, Pavel Francouz, Jonathan Toews, Hokej na Heureka.cz
Související články
