Třetí výročí tragédie v Jaroslavli. Oběti žijí v paměti fanoušků
Jsou to tři roky od největší hokejové tragédie v historii. Od pádu letadla Jaroslavle, při kterém zemřelo 44 lidí. Mezi nimi i tři čeští reprezentanti Josef Vašíček, Jan Marek a Karel Rachůnek. Tohle je má vzpomínka.
Asi každý máme okamžiky, které si přesně vybavíme. Pamatuji si, jak jsem zapnul televizi a byly v ní záběry na hroutící se dvojčata v New Yorku. Ten večer začínala extraligová sezona, při zápase Sparta vs. České Budějovice (5:3) se držela minuta ticha.
Pamatuji si, jak jsem si po cestě z finálového turnaje European Trophy v Salcburku na benzínce zapnul zprávy v mobilním telefonu a dozvěděl se z nich, že zemřel Václav Havel. A stejně ostře se mi před očima promítne 7. září 2011.
Venku bylo hezky, podobně jako dneska. Jeden z posledních dní, kdy se dá před startem extraligové honičky užít volný podvečer. A já se klasicky nemohl dovolat expertovi, od kterého jsem potřeboval pár vět do nějakého tuctového textu. Dost mě to štvalo, odchod z redakce se oddaloval.
A pak přišel kolega s informací, že v Rusku spadlo letadlo. Od té chvíle přicházely zprávy už jenom horší. Přicházely pomalu a nejasně. Ale postupem času se více a více potvrzoval nejčernější scénář. Projel jsem soupisku Jaroslavle…
JAN MAREK byl hráč, který mě bavil ještě dávno předtím, než jsem si pomyslel, že o hokeji budu někdy psát. Miloval jsem jeho šikovnost v dresu Třince, později jsem mohl obdivovat i jeho kvality lidské při osobních setkáních.
KAREL RACHŮNEK vstoupil do dějin hokeje nejvýrazněji svou pumelicí na MS 2010. Já ho mám zařazeného jako veselého chlapíka s kšiltovkou Slavoj Houslice. „Tenhle seriál mě v Rusku bavil pořád dokola,“ smál se na jaře roku 2011 při rozhovoru v brněnském Rondu.
JOSEF VAŠÍČEK byl pro mě vzorem chlapa, který se nikdy nevzdá. Obětuje se pro ostatní a to z něj dělá výjimečného hráče. Však také reprezentační trenéři téměř oplakávali jeho omluvenku, když mu zdraví nedovolilo přijet na světový šampionát v roce 2010.
Zkrátka, v tom letadle byli tři výjimeční Češi.
Na jaře jsem se do Jaroslavle podíval během play off s pražským Lvem. Stát před pomníky na hřbitově bylo těžké. Na druhou stranu až v tom městě jsem pochopil, jak dlouho bude odkaz všech obětí žít v paměti tamních lidí.
Všude ležely čerstvé květiny, věnce. Svítily svíčky. I prohra s Pražany se tam brala trochu jinak než v jiných místech. Fanoušci si moc dobře uvědomovali, že jsou větší ztráty než jedno hokejové utkání.
I já si dnes připomínám, že nikdy nic není jistého.
Odpočívejte v pokoji.
VIDEO: Vzpomínky zůstávají stále živé
