Kadlec dvakrát bravo. Ale už je načase slézt z houpačky
Střídání v 80. minutě pro něj bylo tentokrát za odměnu, aby si mohl vychutnat hřejivý aplaus vděčných tribun. Zaslouženě, na důležitém vítězství Sparty nad Teplicemi (3:0) měl Václav Kadlec zásadní podíl v podobě dvou branek, kterými potvrdil svůj nárůst formy. Teď jde jen o to, aby jeho návrat mezi elitní české útočníky nadále pokračoval.
Něco podobného už tu bylo prakticky přesně před rokem. To Václav Kadlec sestřelil dvěma góly v Evropské lize milánský Inter a na Letné všichni věřili, že je to jen předzvěst dalších skvělých výkonů talentovaného fotbalisty.
Jenže to byl spíš výkřik do tmy, forvard, kterého Sparta vykoupila za neuvěřitelných 73 milionů z exilu v dánském Midtjyllandu, totiž prožil sezonu pod psa. V lize se trefil jen třikrát a na mezinárodní scéně už žádný zásah nepřidal.
A rovněž v úvodu nového ročníku to na žádný šlágr nevypadalo, vždyť hned pro první zápas na hřišti Crvene Zvezdy se nevešel ani do nominace, což byl docela šok.
„Neplní věci, které po něm chci,“ zdůvodnil to na konci července lakonicky kouč Andrea Stramaccioni.
Přesně takový přístup zřejmě Kadlec potřeboval, protože neuběhly ani dva měsíce a hráč s číslem 14 patří mezi sparťany s nejlepší formou. Na hrotu útoku, kde se cítí nejlépe, ožil. Lítá po celém hřišti, prýští z něj energie a chuť, dává góly.
„To je můj způsob práce,“ okomentoval jeho vzestup Stramaccioni po zápase s Teplicemi. „Je to velký hráč, ale nehrál tak ani se tak nechoval. Měl jsem s ním proto tři osobní pohovory, po kterých začal na tréninku pracovat na sto procent, a proto jsem ho odměnil místem v základní sestavě. Ukazuje, co v něm je, ale musí v tom pokračovat,“ dodal italský trenér.
Přesně tak, Kadlec tentokrát nesmí polevit, musí přidávat góly pravidelně a spolehlivě, tak jak to umí třeba David Lafata.
V pětadvaceti letech už přece není žádný kluk. A na houpačku už je skutečně starý.
