Češi měli zbabělý plán. A ani ten ve Wembley vůbec nefungoval
Když outsider narazí na jasného favorita, je to velká trenérská výzva, protože právě vhodně zvolený taktický plán může výkonnostní rozdíl mezi oběma týmy vykompenzovat. Strategie, kterou Jaroslav Šilhavý se svými spolupracovníky vymyslel na Anglii, však nebyla ten případ. I proto se ve Wembley zrodila nejtěžší porážka v historii samostatné české reprezentace.
Den před vstupem do kvalifikace na EURO 2020 vyjádřil Jaroslav Šilhavý přesvědčení, že se jeho svěřenci z atmosféry a významu zápasu v londýnském chrámu fotbalu nepodělají. Sám jim však příkladem nešel, neboť při stavbě taktického plánu příliš odvahy neukázal.
Trenér českého národního týmu nevytasil žádné personální ani systémové překvapení, naopak zvolil maximálně konzervativní, opatrnou až přízemní strategii. Vsadil na hluboký obranný blok v rozestavení 4-2-3-1, v němž navíc na pravém křídle nastoupil čistokrevný zadák Theo Gebre Selassie.
Autobus, který Češi před svým pokutovým územím zaparkovali, ke všemu působil až příliš pasivním dojmem, vždyť například prvnímu gólu Angličanů předcházelo 25 (!) přihrávek domácích hráčů v řadě. A hosté z něj ani jednou nevyjeli do nebezpečného brejku, protože osamocený Patrik Schick vykazoval na hrotu velmi špatný pohyb a neudržel prakticky žádný míč. Své jediné dvě šance tak hráči v červených dresech měli logicky po standardních situacích.
Přechod na 4-4-2, k němuž došlo s příchodem Matěje Vydry na začátku druhého poločasu, byl už tak trochu aktem zoufalství, něco ve stylu ode zdi ke zdi. Dosud zalezlí Češi se pod tíhou dvougólového manka najednou rozhodli zkusit s rozjetým soupeřem zcela otevřenou partii, na levý kraj zálohy musel David Pavelka a hra českého týmu se i vinou tragikomického výkonu obranné řady definitivně rozpadla.
Tohle se zkrátka hrubě nepovedlo.
Angličtí hráči ani fanoušci nebrali před utkáním český tým příliš vážně. Bohužel se ukázalo, že oprávněně.
