PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Byl nejlepším juniorem na světě, v Austrálii pozvedl pohár pro mladého grandslamového šampiona. Tenhle dvoumetrový levák měl převzít v českém mužském tenise štafetový kolík po Tomáši Berdychovi s Radkem Štěpánkem. Jenže Jiřímu Veselému bude brzy 26 let a stále víc se zdá, že tudy cesta nepovede.
„Hrozná nakládačka… Dostal jsem na prdel…“ Jeho slova poté, co v neděli skončil v Paříži ještě dřív, než turnaj pořádně začal. Od dvaatřicetiletého Argentince Leonarda Mayera dostal na cestu kanára.
V sebemrskačských tiskových konferencích nemá tenhle hodný a vychovaný kluk asi konkurenci. Rozhodně se mu nedá vyčítat, že by si lakoval věci na růžovo. „Nevěřím si, je to hrozně znát. Nehýbu se moc dobře. Nejsem uvolněný, svaly jsou v hrozném napětí. Bohužel je to tak daleko, že už se ani o ten servis nedokážu opřít. Momentálně jsem pro soupeře docela dobrej los.“
Takhle bědoval v Paříži i loni a měsíc poté vystřelil do osmifinále Wimbledonu. Bohužel šlo jen o přechodné vzepětí. Stále víc se zdá, že jde o systémovou chybu v jeho uvažování. Loni si natrhl tříslo, vynechal US Open. Zranění nedoléčil a hned se hrnul na kurty, kde vydržel klopýtat až do konce října. Sbíral po turnajích drobné, místo aby zamkl rakety do skříně a připravil se na novou sezonu. Byl z kondice, začalo mu růst bříško. Když slyšel od trenéra takovou výtku, prý se urazil.
S koučem Theodorem Devotym se rozešel před dvěma týdny…
V únoru při Davis Cupu si vykloubil prst na noze. Za dva týdny byl zase zpět. Hraje, hraje, hraje a čeká na spásu. „Ten tenis, co jsem hrál poslední roky v top 50, 60, přeci někde být musí,“ říká skoro zoufale. Jenže nic nenachází, ani když se začal vyhýbat turnajům ATP a nastupuje na podnicích nižších kategorií.
Jiří Veselý má pověst přemýšlivého kluka, co o sobě hodně pochybuje. Někteří uštěpačně připomenou, že víc přemýšlí, než ve skutečnosti pracuje. „Není to se mnou lehké, jsem složitý člověk,“ uznává 105. hráč žebříčku s tím, že by teď měl rád přísnějšího kouče.
Nejsložitěji vypadající věci mají přitom často jednoduché řešení. Dát si pauzu, stoprocentně se uzdravit a nachystat se. Nebát se pádu v žebříčku a věřit si, že jsem dost dobrý na to, abych se tam znovu dostal. Pokorně se vrátit na startovní čáru. Takhle by měl Veselý přemýšlet, talentu na to má dost. Jen s ním musí zacházet jinak než dosud.
Související články
