Když se v březnu losovalo složení skupin pro světový šampionát v Číně a Češi vyfasovali výběr USA, prohlásil jeden levoruký střelec ohromeně: „Kdo by to byl řekl, že si Jarda Bohačík z Markvartovic zahraje proti Spojeným státům americkým na mistrovství světa.“ Čeští basketbalisté se měli jet víceméně zúčastnit, udělat stafáž hvězdám světových palubovek. Zvlášť když přišla v srpnu morová rána v podobě omluvenky zraněného Jana Veselého.
O půl roku později Jarda z Markvartovic, levoruký šutér Nymburka, bodově řídil zápas s Řeky, jenž Čechy podle všeho posune do čtvrtfinále mistrovství světa. A nejužitečnější hráč poslední sezony NBA Giannis Antetokounmpo seděl zdrceně vyfaulovaný na lavičce. Na kontě měl ani ne polovinu bodů (12) co Bohačík (25). Zázrak na palubovce, tohle jinak nelze nazvat.
Tenhle okamžik charakterizuje proměnu, kterou poslední dva týdny čeští borci v Číně předvádějí. Náhoda? Ani omylem. Štěstí přálo při postupu ze skupiny. Pokud by Turci proměnili v koncovce duelu s USA jednu ze svých čtyř šestek, hráli by Satoranský a spol. už dávno pouze o umístění. Oni jsou ale stále ve hře o historickou světovou medaili i olympijské Tokio.
Naprosto po právu. Střet s Řeky, tedy s týmem plným euroligových hvězd a jedním ze třech nejlepších basketbalistů planety (Antetokounmpem), potvrdil nesmírnou odolnost a charakter Ginzubrgovy party. S tak těsnou a agresivní obranou se český výběr na MS ještě nepotkal, rychle prohrával, kupil ztrátu za ztrátou (12 za poločas), vytvářel si jen těžké střely. V tu chvíli bylo tak jednoduché zpanikařit, říci si, že jsme si světový šampionát užili a je čas zamířit domů.
Jenže tohle je skutečný TÝM, který spolu skvěle funguje a jehož hráči v sobě nacházejí něco, o čem možná ani sami netušili, že v sobě mají. Kolem chorobně soutěživého Tomáše Satoranského, motoru celku, se ukazují další individuality. Vojtěch Hruban s Bohačíkem trefují na největší scéně trojky, Patrik Auda se prosazuje svou levou rukou, Ondřej Balvín v každém zápase převýšil svého protihráče na pivotu. Ten Balvín, kterého Gran Canaria prohlásila po poslední sezoně za nepotřebného, a musel si složitěji hledat nové angažmá. Co si asi teď na Kanárských ostrovech říkají?
Když tahle odolná parta vedla v zápase s Řeky v poločase o bod, bylo zaděláno na senzaci. V klíčovém zápase šampionátu (kolikátém už?) Češi trefili 21 z 22 trestných hodů. Do té doby přitom byli během MS na dně šestkové úspěšnosti. Trpělivá a skvěle organizovaná hra, v níž zná každý svou roli a do detailu ji plní, zase nesla úspěch. Na každý řecký nápor dokázali Češi zareagovat, Satoranský šesti body v koncovce a Bohačík z čáry šestky dali razítko postupové porážce o sedm bodů, asi nejslavnější v dějinách domácího basketu.
Absolutorium zaslouží izraelský kouč Ronen Ginzburg, který citlivě vede tým, jemuž neskutečně věří. Když dali Češi před rokem na palubovce Bosny razítko na postup na MS, podivoval se, proč v NBA hraje soupeřův mladík Džanan Musa a ne Bohačík s Hrubanem. Poslední týdny ukazují, jak velkou pravdu měl.
Sen mnoha basketbalových generací se plní před očima. A nikde není psáno, že nemůže pokračovat dál. Díky za to, borci!
Témata:
Česko, reprezentace, basketbal, blog, Řecko, Jan Jaroch, sport, Jaromír Bohačík, MS v basketbalu 2019, Sport na Heureka.cz
Související články
