Globální i rozmanitý tenis. Pračka, která není schopná platit kompars
KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Krize odhaluje charaktery. A nejen lidské. I tenisové turnaje je mají. Roland Garros v panice z přerušené sezony partyzánsky změnilo svůj letošní termín a všechny naštvalo. Noblesní Wimbledon se nestresoval, již léta si jako jediný prozíravě platí pojistku pro případ pandemie a než příliš improvizovat, raději letošní ročník škrtnul. Federerův Laver Cup moudře a s nadhledem ustoupil novému termínu francouzského grandslamu a své čtvrté vydání situované na konec září do Bostonu o rok odložil. A Američané? Ti mají dnes sice ve Flushing Meadows nemocnici s 350 lůžky, stále se však chovají tak, že je vše pod kontrolou a v New Yorku se koncem srpna začne US Open hrát.
Krása tenisu je v tom, jak je globální i rozmanitý. Co člověk, to jiný názor. Co turnaj, to jiný povrch, míče a celkové podmínky. Zároveň je rozdrobenost tohoto prostoru a nespočet zájmových skupin největší metlou bílého sportu. Mezi sebou se boxují čtyři grandslamy, ATP, WTA i ITF. „Je to jenom můj pocit, že teď je ten nejlepší čas sjednotit se a chovat se jako jeden celek?“ zeptal se ve středu na Twitteru Roger Federer.
Za normálního režimu je tenis jak jedna velká pračka. Vsákne vás dovnitř a vyplivne na konci roku s jazykem na vestě. Koronavirová pauza je však ideální dobou pro skutky. Kdy jindy přijít s revolucí než teď?
K čemu se schyluje? V první řadě půjde především o peníze. Pokud se letos začne hrát, bude to nejdřív v srpnu. Realisté však očekávají, že se sezona 2020 už nerozběhne vůbec. A ouvej bude především hráčům a hráčkám z podpalubí.
Dnešní krize nemilosrdně odhaluje, jak není o tohle podhoubí, z něhož rostou kádry pro top tenis, postaráno. Proč se turnaje předhání, jak moc odmění svého vítěze, který může beztak dolary přehazovat vidlemi, ale nezaplatí komparz? Jak je možné, že se slušně uživí jen elitní stovka mužů a žen na světě, když by to mělo být minimálně třikrát tak vysoké číslo? „Vážně bylo třeba globální pandemie, abychom si tohle uvědomili?“ ptá se australský tenista John Millman.
Už samotný fakt, že se chystá fond solidarity pro hráče v nouzi, na němž budou participovat všechny významné tenisové organizace, naznačuje, že se v zákulisí něco děje. Jako o naprostém ideálu pak mnozí mluví o
