Šilhavý zaplní vzduchoprázdno. Nezbývá než mu popřát hodně štěstí
Jedna ruka mne druhou. Trenér skoro domluvený. Jupí. Rozhodně je hezké, jak rychle si asociace poradila s vyplněním prázdného místa na lavičce nároďáku. Ale co vlastně při téhle volbě vedlo mysl místopředsedy a velitele všech jednání Romana Berbra?
Proč vedení svazu řeší situaci zrovna takhle? Nikdo neví. Nikdo to nemůže vědět. Není se totiž čeho chytit.
A tak přichází, aspoň to tak vypadá, do toho vzduchoprázdna Jaroslav Šilhavý. Do prostředí, v němž se hráči různě točí, nikdo nechápe jak a proč. A na hřišti pak nebojují ani tak se soupeřem, jako spíš se sebou samotnými.
Jaroslav Šilhavý je bývalým koučem mistrovských mužstev Slovanu Liberec a pražské Slavie. To znamená úspěšným. Zcela jistě je taky gentleman, reprezentativní chlap s dobrou pověstí v českém fotbalovém prostředí.
Jeho kariéru provází jako červená nit schopnost sehrát defenzivu svých týmů. Možná pro to má jako bývalý vynikající obránce zvláštní cit.
Zrovna tohle je oblast, kterou česká reprezentace potřebuje sakumprásk vyřešit, aby se neopakovaly příšernosti typu Austrálie a Rusko. Dobře.
Na druhou stranu se u Šilhavého práce celkem opakuje kostrbatý přechod do útoku a vůbec celá tato fáze hry.
No budiž, stejně je to jedno.
To první, co je třeba řešit, je pochopení českého fotbalu. Co chceme zvýraznit při výchově hráčů, do jakého výkonnostního stavu je chceme dostat, jak má pak v souvislosti s jejich fotbalovým profilem vypadat hra nároďáku. A všechno to provázat s kluby, pokusit se o takovou spolupráci, která tomu všemu dá krásný smysl, a tím pádem se taky celé soukolí zefektivní.
Až na asociaci na toto beze zbytku najedou a metodika české fotbalové práce bude dostatečně ukotvená, pak teprve můžeme pochopit, proč se Jaroslav Šilhavý stává trenérem prvního týmu země.
Sní se o tom hezky...
Teď nám nezbývá, než jen doufat v to, že hráčům se bude dařit v klubech, nový kouč bude mít šťastnou ruku při nominacích, a když se mu povede pořádně vychytat přípravu na soupeře, výsledek se třeba dostaví.
Tomu se říká náhoda nebo štěstí.
A nevýhoda těchto veličin bývá taková, že na vás sednou jednou za čas, rozhodně ne pravidelně. Tím pádem jste otrokem vyšší moci, nikoliv vlastní dobré práce.
Nakonec se celkem symbolicky a taky zcela upřímně hodí říct: Hodně štěstí!
