Video se připravuje ...
BLOG JANA PODROUŽKA | Čtyři dny po tom, co česká reprezentace dohrála ve čtvrtfinále EURO, vystoupil Petr Fousek kromě díků a spokojenosti se slovy, že na problémy tuzemského fotbalu nezapomíná a že se dál hodlá věnovat plánovaným reformám. Jejich součástí je třeba i objevení nového technického ředitele s velkou kompetencí – sladit národní výběry od chlapů po mladší dorost, umět využít službu regionálních akademií, stát se zkrátka jednou z největších fotbalových autorit v zemi.
Jaroslav Šilhavý nezůstával o moc pozadu. Představoval by si například ještě ohebnější hráčský materiál sesbíraný ze světových lig. Velké plány, ambice, aby se reprezentační fotbal v Česku třeba jednou zase sunul ke světové elitě tak, jako se to v posledních letech povedlo Belgii, nebo jako se to celkem dlouho daří Chorvatsku.
Každému by se to líbilo. Ale co když my jako Češi zkrátka přirozeně inklinujeme k té bojovnosti, poctivě naběhaným kilometrům, soudržnosti a důsledně dodržené taktice, díky čemuž umíme z podlahy vyskočit skoro ke stropu?
I to může být cesta, která jde v průběhu příštích let ještě zdokonalovat, a není na tom vůbec nic nízkého nebo slabého. Vůbec. Jen si umět říct kudy vlastně. Směr kilometry, nebo tiki-taka? Otázka pro předsedu Petra Fouska, ale hlavně spíš jím vybraného technického ředitele a pro trenéra Jaroslava Šilhavého.
Témata:
fotbal, Česko, reprezentace, blog, Jaroslav Šilhavý, sport, Petr Fousek, Jan Podroužek, Euro 2021
