Jan Vacek
31. března 2020 • 17:45

Hráči jako nevolníci? Kluby platí velké částky, nemohou být v roli vazalů

Autor: Jan Vacek
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Dodnes slýchám, že jsem zlomil Labantovi nohu, říká Gabriel. Chovanec ho podržel
Krejčího čas je tady. Zafeiris coby zklamání sezony, potřebuje Zima ochranu?
VŠECHNA VIDEA ZDE

KOMENTÁŘ JANA VACKA | Fotbaloví profesionálové. Nevolníci, které kluby utiskují? Nebo snad luxusně placení jedinci, kteří tlačí své zaměstnavatele do role vazalů? Tyhle otázky v souvislosti nedávných výpovědí Martina Haška, Michala Jeřábka a Pavla Buchy hýbají tuzemským fotbalem. Pojďme se na problematiku podívat perspektivou zaměstnavatelů, tedy jednotlivých klubů.



Odmysleme si na moment, na čí straně je ve sporech Martina Haška se Spartou (i všech ostatních) pravda. Bylo by ale scestné označovat hráče automaticky za nevolníky. Může to totiž být i naopak.

Profesionální fotbalista, to je nejen v českých poměrech luxusní povolání. Nadstandardně honorované, o hráče v předních českých klubech je královsky postaráno. Kluby na ně vynakládají miliony měsíčně a zcela oprávněně jako protihodnotu požadují adekvátní přístup a plnění veškerých povinností.

Každý fotbalista má svá práva. To je naprosto zřejmé a nemá smysl to jakkoli rozporovat. V úplně stejné pozici by ale měl stát i klub. Ten se totiž nemůže pouze hrbit v pozici vazala, jenž bude držet neustále dokořán otevřenou peněženku a zaleze spořádaně do kouta pokaždé, kdy si to nějaký hráč usmyslí.

Premisa, že hráči jsou ti slabí, které silné kluby utlačují, se totiž často nepotkává s realitou. Je třeba si uvědomit, že se nebavíme o zaměstnancích ve fabrice, kteří pobírají mzdy řádově v desítkách tisíc korun měsíčně a logicky potřebují, aby jim za zády stály silné odborové organizace.

Martin Hašek už není hráčem pražské Sparty
Martin Hašek už není hráčem pražské Sparty

Fotbalisté mají na trhu práce úplně jiné postavení. Nejsou to chudinky. Jejich platy se pohybují ve statisících, od klubů navíc čerpají další silné benefity. Mají zajištěnou stravu, lékařskou a rehabilitační péči, v mnoha případech dostanou k dispozici příspěvek na auto či bydlení. V součtu tak dojdeme k tomu, že fotbalisté nemusejí z měsíční výplaty ukrojit několik desítek procent na nezbytné náklady pro živobytí, jako to je v drtivé většině ostatních povolání. Pro ilustraci: základní měsíční mzda Martina Haška se na Letné pohybovala kolem čtvrt milionu korun, k tomu připočtěme tučné výkonnostní bonusy...

Co na oplátku kluby požadují? Profesionální přístup, dodržování povinností plynoucích ze smlouvy a respektování veškerých pravidel. Ty v sobě srocují disciplinární řády každého jednoho celku. Hráči jsou s nimi srozuměni. Vědí, co může nastat, pokud některou ze svých povinností zanedbají.

Nemůže to být totiž postavené tak, že klub nemá v ruce žádný nástroj pro případ, že by si hráč začal takzvaně dělat „co chce“. Situace, kdy si fotbalista vydupe cokoli, totiž může být nebezpečným precedensem.

Bucha, Jeřábek, Hašek. Kdo další se vyváže z profesionální smlouvy?
Video se připravuje ...

Názorně to můžeme demonstrovat na Haškově případu. Až na několik zainteresovaných nikdo přesně neví, co se mezi záložníkem a Spartou stalo. Naprosto nezpochybnitelně ovšem víme, že Hašek odmítl odcestovat na soustředění do Španělska, čímž zkrátka a jednoduše nesplnil to, co má ve smlouvě.

Udělení pokuty, většinou formou srážky ze mzdy, klubům umožňuje disciplinární řád. Kdyby to tak nefungovalo, byl by klub v situaci, kdy na hráče, jež si odmítají plnit své závazky, nemá žádnou účinnou páku. A to by přece bylo špatně. Neplatí to tak u žádných povolání, tak proč by mělo zrovna ve fotbale, kde se točí opravdu vysoké peníze? Když v zaměstnání neděláte, co máte, může přijít od nadřízeného postih. Není důvod, aby to v případě fotbalistů bylo jinak.

Zarážející je i přístup právničky Markéty Vochoska Haindlové, která vyzývá k nekompromisnímu boji hráčů za svá práva. Činí tak ale v momentě, kdy celý fotbalový svět čelí pandemii koronaviru, a utahuje si finanční opasky. Obzvlášť v těchto těžkých dobách by naopak měla panovat na trase klub - hráč vzájemná solidarita. V mnoha případech se tak děje, hráči přistupují na snížení platů, se zaměstnavatelem soucítí.

Není proto zcela na místě nyní argumentovat tím, že fotbalisté mají v konfrontaci se svými zaměstnavateli u FIFA větší oporu. Tenhle fakt totiž může kluby tlačit do situace, kdy budou do hráčských smluv komponovat nové a nové klauzule, aby se před rizikem podobných problémů co nejvíce ochránily. Komplikaci to navíc může představovat i pro samotné hráče, kteří se mohou dostat do fáze, že je s ohledem na jejich přístup žádný ze zaměstnavatelů nebude vítat s otevřenou náručí.  

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud