Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ JANA VACKA | Není to o trenérovi, ale o lidech ve vedení. Takové hlasy zhusta zaznívaly v posledních letech pokaždé, když Sparta přistoupila k rošádě na nejexponovanější pozici v českém fotbale. Brian Priske ovšem tuhle teorii postavil na hlavu. Necelý rok mu stačil na to, aby letenský klub dovedl na úplný vrchol. Šel na to totiž jinak než jeho předchůdci. A měl k ruce velmi silného parťáka.
Vzpomínáte, když v létě 2019 přebíral Spartu Václav Jílek? Byl to první muž, kterého si pod sebe vzal v roli sportovního ředitele Tomáš Rosický. Odborník z Hané prakticky ihned mluvil o způsobu hry. O tom, jak by se měl jeho tým na trávníku prezentovat. Téměř veškerou svou pozornost zacílil tímto směrem.
Možná při tom trochu pozapomněl na další, ovšem neméně podstatný aspekt. Na fungující a soudržnou kabinu. A následný přesah směrem k realizačnímu týmu. Na ten úplně základní předpoklad, aby mohl být jakýkoli tým úspěšný.
Jistě, s ohledem na stále doznívající italskou éru neměl ideální výchozí pozici, ale právě nedostatečné prolnutí s mužstvem (mimo jiné) stálo za tím, že ve funkci vydržel fakticky jen polovinu sezony.
Priske po svém nástupu zvolil jiný směr. Ano, taky mluvil o tom, jakou herní tvář má Sparta pod jeho taktovkou mít. Samozřejmě. Zároveň ale moc dobře věděl, že alfou a omegou potenciálního úspěchu je, aby za sebou měl celý klub. Kapitánem počínaje, poslední uklízečkou konče.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
