Za dva zápasy jediný bod. Z osmi venkovních špílů pouze jeden vítězný. Mizerná bilance, která Plzni může už v podzimním dějství výrazně zkřížit plány na mistrovskou korunu. Adriánu Guľovi nelze upřít odbornost a pracovitost. Na druhou stranu viditelná absence odlišného herního módu a přílišná sešněrovanost mužstvo sráží. Rozpačitost vyvolává i trenérovo veřejné doznání, že se odlišného systému (většího risku) v krizových situacích bojí.
„Hru na dva hroťáky nemáme tak secvičenou,“ přiznal Guľa po remíze na Dynamu (0:0), proč v závěru nezavelel k většímu ataku. Přitom se přechod na riskantnější variantu rozestavení přímo nabízel.
Plzeň potřebovala (a měla) v tu chvíli více riskovat. Druhý zápas po sobě nedala gól, v závěru nebylo na co čekat. Nabízelo se vyslat na domácí stopery dvě důrazné věže (Ondrášek, Beauguel), stáhnout hru na tři vzadu. Zároveň hru zjednodušit, sypat do vápna více centrů a udělat vše pro tři body. Jenže Guľa do taktiky nesáhl a zápas skončil bezgólovou remízou.
Výsledek 0:0 mužstvu nemůže stačit. Pokud myslí Plzeň vážně dostihy se Slavií, potažmo se Spartou, ztráty ze Zlína a z Budějovic nelze tolerovat. Viktoria za nejlepších časů Pavla Vrby byla právě tou partou, která v krizových chvílích dokázala zabrat. Mačkala soupeře tak, že jej v závěru přišpendlila k vápnu a donutila kapitulovat. Tím získávala důležité body, jež v konečném součtu vedly až k mistrovskému křepčení.

Trenér Guľa je vyhlášený detailista. Pečlivě s týmem driluje určený způsob hry, tréninkový proces zaznamenává kamerami. Hráče jako individuality dokáže zlepšovat, což je vidět například na Zdeňkovi Ondráškovi, který se po příchodu do Plzně dostal do mnohem lepší herní i fyzické pohody.
K dokonalosti ale piluje pouze „svůj“ systém, z něhož nechce ustupovat. Bazíruje na každém detailu tak, až výsledný produkt příliš sešněruje. Hráči na trávníku vypadají trochu jako počítačově naprogramované postavy, které znají jen jeden rytmus, jeden systém.
Prohra ve Zlíně, ztráta v Budějovicích a mizerná bilance z venkovních zápasů znamená výrazné varování. Trenér Guľa musí v takových duelech víc riskovat. Neřešit tolik mikrosituace a mikrodetaily, ale na nažhaveného soupeře zareagovat. Třeba tím, že v případě nouze pošlu do vápna dva vysoké hroty a nebudu se bát, že mí tři obránci nepochytají případné brejky…
