David Limberský končí profesionální kariéru. Strohá zpráva přišla novinářům během středy do mailu. Plzeňská ikona a jedna z nejvýraznějších postav českého fotbalu posledních deseti let skončila bez většího humbuku, který byl pro osmičku z Viktorie ve vrcholných létech přitom tolik typický. Za fotbalové počiny zaslouží uznání i od příznivců Sparty, kde zůstane nenáviděnou postavou. Loučí se nejlepší český levý obránce uplynulé dekády, to by jeho eskapády mimo trávník neměly zakrýt.
Limberský provokoval, rebeloval, třeba v letenském táboru vyvolával kopřivku. Kontroverzními výroky, bouračkou v opilosti nebo následnou volantovou oslavou během dvougólového představení v Příbrami si zbytečně pokazil renomé.
Mimořádný krajní obránce se postupem let výrazně zklidnil. Oženil se, přestal tolik vyvádět, dospěl. Naučil se pracovat se svým tělem a využíval mimořádného fyzického daru, čímž si výrazně prodloužil kariéru a vydržel jen o chlup méně, než jeho kamarád Pavel Horváth.
Jsem přesvědčený, že „Limba“ dlouho plánoval přidat ještě jednu sezonu. Na hřišti, když byl zdravý, na sestavu Viktorie pořád stoprocentně měl. Kdokoliv se v Plzni za posledních iks let objevil a myslel si na post levého obránce, nakonec měl smůlu, stejně hrál blonďák s číslem osm.
Třeba jako při představení v Alkmaaru, kde Západočeši po jeho nekompromisní pumelici (nakonec jeho poslední brance v dresu Viktorie) dlouho vedli. Plzeň nakonec letní předkolo Ligy mistrů v posledních minutách a následném prodloužení ztratila, Limberský prožil jedno z největších zklamání ve fotbale.
Kariéru nejde natahovat donekonečna. Podivný ročník rámovaný prázdnými stadiony s nejhoršími výsledky Viktorie od zisku prvního titulu v roce 2011 končil pro plzeňského velikána smutně. Dvakrát po sobě se nepříjemně zranil a na závěr jara sledoval své parťáky jen z tribuny.
Na dovolené v Dubaji jistě dlouho přemýšlel, možná stále věřil, že ještě zkusí do letní přípravy naskočit. Nakonec ale od klubu nedostal novou smlouvu a rozhodl se profesionální kariéru uzavřít.
V Plzni skončil poslední Mohykán, který s klubem zažil nejlepší éru. Přispěl k pěti titulům, třikrát si zahrál Ligu mistrů, nastoupil dvakrát na mistrovství Evropy. Dlouho zvládal obří porci zápasů, v nichž najdete jen opravdu málo, kde opravdu zklamal, propadl nebo snad zavinil gól.
Mimořádně nadaný hráč své výkony srážel výstřelky mimo hřiště, fotbalově měl stoprocentně na to, aby uspěl i v zahraničí. Angažmá v Itálii a Anglii ale pro něj přišlo příliš brzy, v době, kdy svým talentem spíš plýtval a bavil se životem. Později zářil především na svém „dvorečku“ v Plzni, kde jej lidé uznávají, má své kamarády a může kombinovat fotbalovou dřinu s pohodou mimo hřiště.
Limberský zvlášť s přibývajícím věkem dobře věděl, že bez zápřahu v tréninku a péče o tělo to v profesionálním fotbale nejde. Pro leckoho bude vždy lehkovážným floutkem a frajírkem. Ale málokdo by byl schopný během vánočních svátků, v době volna, chodit denně na stadion a makat na sobě, aby šel do zimní přípravy řádně nachystaný.
Českému fotbalu bude scházet. Už nepřijede na tréninkové hřiště v Luční na oblíbeném skútru, nebude hecovat kamarády při báčku, nepomůže svému srdcovému týmu na hřišti, kde zvládl úctyhodných 406 ligových zápasů.
Beztak bude scházet i příznivcům Sparty, kde na něj pískali po každém dotyku s míčem. Fotbal potřebuje výrazné osobnosti, silné, vítězné hráče, kteří umí nadstandardní věci.
Limberského „Last Dance“ mohlo být mnohem působivější. Některé výstřelky z mimofotbalového života od něj určitě nekopírujte, ale fotbalové umění a výkony na hřišti jsou inspirací pro všechny mladé hráče. To by mohli uznat i ti sparťané...