Je zpět. V životě, v hokeji, v extralize. A brzy by měl být zpět i v reprezentaci. Třinecký útočník Zbyněk Irgl (34) z ní na nějaký čas vypadl, ale vrátí se. Silnější, zkušenější, sebevědomější. Jsem o tom přesvědčen.
Životním příběhem přesahuje plochu nalajnovanou a ohraničenou sportovními mantinely. Je skoro zbytečné opakovat, jak mu před rokem lékaři našli rakovinový nález na ledvině. Zhoubný. Ledvina musela z těla ven. Irgl po terapiích dlouho nebyl schopný na jeden zátah dojít do koupelny, aby si vyčistil zuby.
Vrátil se. „Dokud můžete, musíte se rvát,“ říkal před sezonou v rozhovoru pro deník Sport. Když dal v přípravě mistrovským Košicím čtyři góly (a jeden další pak přidal ještě v dodatečných nájezdech), jen se umíval. Energie, vůle a schopnosti mluví na ledě za něj.
Z nadhledu to dobře vidí i nový reprezentační trenér Vladimír Vůjtek. Irgla zná ještě z Vítkovic, košickou kanonádu viděl na vlastní oči. Stejně tak Vůjtek ve čtvrtek na živo sledoval jeho dvě pohotová zakončení v derby proti Vítkovicím. Je zřejmé, že v reprezentačním seznamu bude Irgl vysoko.
Právem. Kromě gólů umí tým nakopnout i přístupem. Nevynechá jediné střídání. Pokud jej v takovém tempu vidí mladší borci, nepoleví. „Zbyňa může? Musíme taky!“
Že bude nadcházející mistrovství světa v Rusku, je bonus navíc. Proti Rusku vybojoval Irgl na juniorském mistrovství světa zlato (2000), proti Rusku si připsal svůj největší reprezentační gól kariéry (čtvrtfinále na stříbrném MS 2006 v Rize), v ruské KHL si udělal velké jméno. A koneckonců, za manželku má Rusku. Kde jinde by tedy o sobě měl dát znovu vědět?