Konec veletočům, volejbaloví trenéři „z nouze“ by měli dostat prostor
Šestnáct let, jedenáct změn. Trenéři u české volejbalové reprezentace se poslední dobou točí jako na obrtlíku. Ať už se sahá po českých jménech (Haník, Svoboda, Řeřábek, Šmejkal) nebo se šéfové hledají v zahraničí (Velasco, Tillie, Prieložný, Bernard, Falasca), nikdo u týmu nevydržel v kuse déle než tři roky.
I po letošním mistrovství Evropy končí smlouva Michalu Nekolovi s Martinem Demarem. Ti vlastně byli trenéry z nouze, protože renomovaný španělský kouč Miguel Falasca funkci nečekaně položil dva měsíce před šampionátem. Z osobních důvodů.
Nekola (dřívější Falaskův asistent) odvedl s Demarem v šibeničním termínu kus práce. Dali dohromady tým, který na šampionátu opravdu fungoval jako parta. K tomu jej kvalitně připravili i po herní stránce, dokázali v průběhu zápasů reagovat na hru soupeře.
Vzdorovali světové špičce. Postupem do čtvrtfinále a vyřazením Francie - úřadujících mistrů Evropy a nejlepšího týmu letošní Světové ligy, způsobili volejbalovou senzaci.
Nadcházející mistrovství světa se Čechů po nevydařené kvalifikaci týkat nebude. Evropské mistrovství v roce 2019 už si ovšem postupem mezi elitní osmičku vybojovali. Ideální čas a prostor na to, aby trenéři zabudovali další mladé adepty.
Nekola s Demarem v Polsku rozhodně ukázali, že mají české reprezentaci, co nabídnout. A měli by u týmu dál pokračovat.
