Irgl tleskal Vítkovicím. Podceňovaní trenéři začali solidně
Zraněný vítkovický útočník Zbyněk Irgl stál na prázdných ochozech a s rukama nad hlavou hlasitě tleskal vyšťaveným spoluhráčům odcházejícím z ledu po bitvě se Spartou. Po zásluze. Ostravané se během poslední části vyhrabali ze stavu 0:3 a v prodloužení vyhráli 5:4.
Na divoký obrat lze nahlížet dvěma pohledy. První - šílený zkrat Sparty. Může být, silné mužstvo by si takovou ztrátu nechat vzít nemělo. Pražané nehráli v Ostravě dobře, precizní trenéři Hořava a Jandač rozhodně budou mít svým hráčům při rozboru co vytýkat. Ztrátu koncentrace, výrazné ubrání plynu v pohybu, zbytečné fauly. I poměrně laciné branky.
Druhý pohled - síla a charakter Vítkovic. I ten je správný. Ostravané názorně ukázali, že nově budovaný tým postavený na zkušených odchovancích má sílu. Z mizerné sezony, kterou zahraňovali na poslední chvíli, zůstalo zdravé jádro a vrátily se výrazné osobnosti. V čele s charismatickým kapitánem Romanem Polákem.
A pozor, tento tým je i dobře vedený a koučovaný z lavičky. Mojmír Trličík už za sebou má úspěchy. I v reprezentaci, kde býval asistentem Aloise Hadamczika. S Vítkovicemi vybojoval společně se Zdeňkem Motákem senzační ligové stříbro v sezoně 2010/11.
Ale podobně jako jeho kolega v Olomouci je mezi elitními trenéry Trličík lehce podceňovaný. Přehlížený. Neprávem. Se svým asistentem Darkem Stránským, který měl v minulosti pro změnu úspěchy s vítkovickou i sparťanskou mládeží, tvoří silný trenérský tandem. Ten navíc doplňuje zkušený praktik Ladislav Svozil. Nepanikaří, nemíchají sestavou jen pro efekt a na týmu je vidět jejich rukopis. Jednoduše v obraně, rychle přes střední pásmo, důrazně v koncovce.
Bude zajímavé sledovat, kam se Vítkovice pod jejich vedením v divoké a nejisté sezoně posunou.
