Vítkovice sráží nervozita vedení. V trenérech aktuální problém není
BLOG KVĚTOSLAVA ŠIMKA | Zbavit se trenérského tandemu Miloš Holaň – Radek Philipp? Chyba, Vítkovice v nich ztratily sílu, zkušenost i prověřenou kvalitu. Společně ukázali, že umí. Kdepak, v trenérech aktuální problém ostravského mančaftu nebyl a není.
Vítkovice daleko spíš hoří na vlastní netrpělivosti a nezvládanému tlaku z dopředu avizovaných ambicí. Z nejvyšších pater klubového vedení. Majitel Aleš Pavlík po skvělé minulé sezoně do týmu společně se sponzory pumpuje nemalé prostředky. All in. Můžeme získat Matěje Machovského? Bereme. Stuarta Percyho? Sem s ním. Yohanna Auvita? Proč by ne. Patrika Zdráhala? Rozhodně, přece neposílí konkurenci.
Na jednu stranu paráda, kdo by taková jména odmítal. Jenže čas a „přiměřená trpělivost“ se zabudováním nových opor a nahrazení těch starých, chybí.
Šéf je bytostně přesvědčený, že tento tým je poskládaný na finále. Minimálně. A také to dává patřičně najevo. Tlak, nervozita, panika a rozbitá atmosféra, ve které se těžko dostává z maléru.
Což o to, podle jmen na papíře Vítkovice opravdu kvalitu a sílu mají. Herní potenciál v týmu je. Stále je mohou dokázat a potvrdit, ztráta není veliká.
Jenže oproti minulému ročníku chybí srdce. Jakkoliv to zní banálně. Kolik je ve vítkovickém áčku odchovanců? Petr Fridrich, Lukáš Kovář, nově Patrik Zdráhal. Marek Kalus za Vítkovice hrával do třetí třídy. K tomu pár mladých, co o místo na slunci teprve bojují. S dalším a dalším cizincem jako by Vítkovice ztrácely identitu. Před rokem ji alespoň v kabině držel zkušený Lukáš Krenželok, ale ten už hraje o soutěž níž za Porubu. Teď klub přišel o další odchovance – Holaně s Philippem.
Jestli se chtějí Vítkovice zvedat, musí být srdce na ledě vidět a cítit. Ne jenom zvučná jména a osobní příspěvky v kanadském bodování.
