Hertlův parádní gól byl jedním z těch, které dělají svět lepším
Asi jen totální sportovní ignorant ještě neviděl čtvrtý gól Tomáše Hertla do sítě New York Rangers v úterním zápase NHL. Ta branka byla nádherná a fascinující. A dovolím si tvrdit, že pro další kariéru devatenáctiletého útočníka může mít zásadní vliv. Když se totiž Hertl rozhodl zakončit svůj nájezd efektní střelou mezi nohama, vyslal vedení San Jose Sharks i celé NHL jasný vzkaz: „Nejsem tady jen proto, abych hrál NHL. Jsem tady proto, abych se stal hvězdou!“
Takový gól totiž nevstřelí jen tak nějaký hráč. Dovolím si tvrdit, že ze sta hokejistů by bylo schopných zakončit akci tímto způsobem přibližně deset hráčů. Z této desítky by si to však v ostrém utkání dovolili tak tři a z těch tří by to vyšlo tak precizně jako Hertlovi jedinému. Co vlastně sportovce vede k tomu, aby dosáhl úspěchu takto originální cestou? V první řadě je to projev naprosté RADOSTI ze hry. Takový hokejista se na ledě prostě baví a je šťastný, že je součástí velkého sportovního cirkusu. Nedokážu si představit, že by se pro takové zakončení rozhodl hráč smutný, utrápený či negativní.
Tuto nadstavbu Hertl má. A díky ní už jako teenager nakoukl do exkluzivní společnosti Petera Forsberga, Pavla Dacjuka, Diega Maradony, Antonína Panenky, Rogera Federera či italského sjezdařského démona Kristiana Ghediny. Ti všichni uhranuli svět dotekem s božskou genialitou. Jednou prostřednictvím úžasné kličky, jindy lehkým dloubáčkem doprostřed branky, vítězným úderem zahraným mezi nohama zády k soupeři či roznožkou ve stočtyřicetikilometrové rychlosti při závěrečném skoku v Kitzbühelu.
Takový pohled na věc naprosto odmítám. Výjimečnost se má podporovat, ne hanět. Při této logice by se měl Paul McCartney omluvit všem šumařům za to, že složil Yesterday, Albert Einstein vědcům, co nikdy na nic nepřišli, že zformuloval teorii relativity, a Lionel Messi každému obránci, jemuž nasadil jesle. Hertl se musí na podobné reakce připravit a ustát je. Bez arogance, ale také bez toho, že by se nechal otrávit. A současně nesmí ztratit pokoru. Jen pak může svůj obrovský potenciál rozvinout tak, aby se v NHL stal nástupcem čísla „68“.
