O Rusku se říká, že je zemí neomezených možností. Při pohledu na to, za jakých okolností tam za týden vzplane olympijský oheň, se ale spíš hodí říct: je to země, kde je možné úplně všechno. Hry v Soči bezpochyby zažijí úžasné sportovní výkony, které budou miliony lidí sledovat se zatajeným dechem. Není však možné zavřít oči nad tím, za jakou cenu celá ta sláva proběhne. Ani nad tím, že sportu jako takovému tato akce moc nepomůže.
Symbolem olympiády totiž nebude jen pět kruhů, ale i nadutost, arogance, nesmyslného utrácení, diletantismus a korupce. Hry v Soči bohužel také opět podpoří teorii, že velké sportovní akce jsou v postkomunistických zemích se špatnými zákony a živelným prorůstáním byznysu a politiky ideální příležitostí jak rozkrást, co se dá. Pozdrav letí i do Liberce…
Kdy a kde vlastně tento šílený olympijský příběh začal? Údajně za jednoho prosluněného zimního odpoledne roku 2002 v rakouských Alpách na svazích nedaleko Kitzbühelu. Právě tam se totiž měl prezident Vladimír Putin setkat se čtvrtým nejbohatším ruským oligarchou Vladimírem Potaninem při závodech Světového poháru v alpském lyžování. A společně si prý povzdychli, že je škoda, že tak krásný areál pro zimní sporty v Rusku zatím nemají.
A od povzdychnutí byl už jen kousek k ďábelskému olympijskému plánu. A proč padla volba zrovna na přímořské letovisko v Soči? Město, ve kterém je v únoru průměrně 10 stupňů nad nulou a v němž v té době nebylo zhola nic, co by se pro konání zimní olympiády dalo využít? Zřejmě právě proto!
Čím víc se toho muselo postavit, čím víc sněhu se muselo vysoko v horách kousek od Černého moře skladovat (v současnosti to je prý 700 000 metrů krychlových) a draze převážet, tím větší byla šance pro ruské magnáty, aby na olympiádě vydělali. „Putin a spol. si běží pro zlato,“ nadepsal výstižně reportáž o olympijských přípravách americký magazín Vanity Fair.
I otrlí funkcionáři mají problém
Předpokládaný rozpočet na Hry v Soči se pak nedá srovnat s žádnou akcí v celé sportovní historii. Už když se Putin v roce 2007 vydal do Guatemaly na volbu pořadatelského města ZOH 2014, vyrazil delegátům dech příslibem, že Rusko v Soči proinvestuje 12 miliard dolarů.
Hry v Turíně 2006 pro srovnání stály jen 5 miliard, v Salt Lake City se hospodařilo s ještě o půlku nižším rozpočtem. Jenomže ze 12 miliard pro Soči je najednou podle posledních odhadů 51 miliard dolarů! Přičemž šéf ruské opozice Boris Němcov předpokládá, že zhruba 30 z nich padne na vrub korupci a rozkrádání! A Putinův trumf tak začíná být i pro otrlé olympijské bafuňáře stále větší problém…
Částka 51 miliard dolarů (téměř bilion korun!) je totiž víc než výdaje na všech jednadvacet předcházejících zimních olympiád od roku 1924. Taková suma už výrazně překročila i rozpočet nejdražších letních Her v Pekingu 2008, kde se za obří akci se čtyřnásobně větším počtem sportovců utratilo „jen“ 40 miliard dolarů.
Taková částka je zkrátka čiré šílenství, které nevrhá v západním světě stín už jen na Putina a jeho kamarády, ale i na značku s pěti propletenými kruhy. Olympiáda v ruském balení totiž ze všeho nejvíc připomíná jen záminku pro monstrózní tunelování a posílení politické moci...
Zvlášť pokud platí informace magazínu Businessweek, podle které 70 procent výdajů na olympiádu dostaly firmy spřátelených Putinových oligarchů formou zakázek bez výběrových řízení od polostátní rozvojové banky VEB. Ta je podle ruských zákonů řízena předsedou vlády. A tím byl v době uzavírání většiny kontraktů v letech 2008-2010 kdo? Vladimír Putin.
Podle Businessweeku bylo i proto možné například to, že vlivní bratři Arkadij a Boris Rotenbergové, Putinovi kamarádi z dětství a sparingpartneři v judu, získali zakázky za 7,4 miliardy dolarů. To je pro srovnání jen o trochu méně než na kolik přišla celá olympiáda ve Vancouveru. Euforické vyjádření Arkadije Rotenberga pro Financial Times, že Putina Rusku seslal samotný Pán Bůh, se pak dá vcelku pochopit…
Pro Mezinárodní olympijský výbor se ale volba Soči stala bez ohledu na to, jak Hry nakonec proběhnou, už nyní ostudou. Myšlenka olympismu dostala na frak víc než kdy v minulosti a výmluvy půjde najít jen stěží. Řada věcí se totiž dala předvídat.
Rusko patřilo už v době volby mezi 50 nejzkorumpovanějších zemí světa. Bylo státem, v němž se ztrácejí miliardy, ale na druhé straně v něm žije téměř 20 milionů lidí (přes 13% obyvatel) pod hranicí životního minima. To v zemi, kde zítra již znamená včera, v přepočtu činí pouhých 4100 korun na měsíc...
Je k tomu všemu ještě nutné něco dodávat?
