Roman Berbr říká, že až jednou odejde z fotbalu, nastane v něm teprve Klondike. Možné je všechno. Jenže ani s ním u kormidla český fotbal rozhodně neprožívá idylické časy, byť se jeho nepsaný šéf snaží tvářit skoro jako jeho spasitel. Opak je však pravdou. A pokud si pozorně přečtete poslední interview s místopředsedou asociace, možná vás také napadne: s Romanem Berbrem coby nejmocnějším mužem bude český fotbal vždy NEmocný, plný nedůvěry a zákulisních intrik. Protože právě na nich je jeho moc vystavěna.
Z celé Berbrovy výpovědi je jasně znát, jak silný a neohrožený se nyní cítí být. Asociaci vyčistil od všech potenciálních rebelů, zažehnal prý převrat chystaný Michalem Prokešem, jeho moc už zásadně neomezuje ani žádný jiný funkcionář typu Miroslava Pelty .
Sebejistý Berbr také ve svých vyjádřeních posouvá stále dál hranici toho, co je podle něj třeba brát prostě jako danou realitu a už se nad ní dál nepozastavovat. V tomto směru volí velmi podobnou strategii jako někteří současní politici – především Miloš Zeman či Andrej Babiš , jeho bývalý kolega ve službách StB. Všechno jde přece naoko přímočaře, ale v podstatě demagogicky zrelativizovat, překroutit či ohnout.
Ale pojďme ke konkrétním poselstvím Berbrova rozhovoru. Řada z nich se bez velkého překvapení točí kolem rozhodčích. Plzeňský bafuňář sice na jednu stranu tvrdí, že už se tu nemá důvod jakkoliv angažovat, na druhou stranu ale klidně fanfarónsky připustí, že pokud by chtěl v lize zařídit, aby derby pískal určitý rozhodčí, velmi pravděpodobně to dokáže.
Co tímhle chlubením, které by ho v každé fotbalově civilizované zemi poslalo okamžitě z funkce, dává Berbr najevo? Že fotbal tu sice má nějaké řády a postupy, nicméně on je může obejít, kdykoliv se mu zachce.
Pro důvěryhodnost nejsledovanějšího sportu je to rána pod pás. A také prapůvod obrovské nervozity, která český fotbal zejména v profesionálních soutěžích neustále prostupuje. Výsledek? Místo toho, aby kluby vrhly veškerou pozornost na zlepšení produktu, jejich funkcionáři dokolečka a někdy i paranoicky řeší jediné: kdo právě ovládá rozhodčí, komu slouží a komu mohou uškodit?
A Berbr přesně ví, jak kluby popíchnout, poštvat jeden proti druhému a tím nakonec fakticky i celou ligu oslabit, protože ztratí jednotu. Stačí, když bez skrupulí na světlo světa vytáhne třeba to, o čem se v zákulisí zatím jen tiše šuškalo. Totiž že na lince Eden – Strahov nyní probíhá čilý provoz. „Já léta kamarádím s Honzou Nezmarem, který je zase velký kamarád s Romanem Rogozem, stejně jako já, takže se občas sejdeme ve třech a meleme,“ řekne jen tak mimochodem.
Jasně – na setkávání tří starých kamarádů by ještě nebylo nic špatného. Když však je jeden z nich sportovní ředitel velkého klubu s obřími ambicemi, druhý místopředseda asociace, který si moc vybudoval na zcela nestandardním ovládnutí armády sudích, a třetí totálně provařený bafuňář, který Berbrovi říká familiérně taťko, je to už dost zvláštní panoptikum.
Pasáž, v níž Berbr popisuje sblížení s fotbalovou Slavií, vůbec stojí za to. Zvlášť když pro Jaroslava Tvrdíka byl místopředseda asociace ještě nedávno ztělesněním všeho špatného. Na Twitteru si boss z Edenu dlouho budoval image antiberbrovce bojujícího za lepší fotbalové pořádky. A když vyzýval k bojkotu a „vyhladovění“ FAČR, nejen fanoušci Slavie mu hlasitě tleskali.
I dnes Tvrdík ve svém osobním marketingu na sociálních sítích moc nepolevuje. Akorát se mezi tím v tichosti postavil tak nějak vedle Berbra, místo bojkotu s ním dojednává obchodní spolupráci za peníze čínských investorů a přiznává, že by nejraději zrušil LFA.
Divoké spekulace o tom, že o titulu je už předem rozhodnuto, pak najednou už tak bláznivě nevypadají. A nejeden klubový manažer má najednou vysoký tlak, rudo před očima a slyší i trávu růst…
Tragikomicky působí i to, jakým způsobem se plzeňský šíbr zastává Jozefa Chovance. Sice se mu pod rukama rozpadla komise rozhodčích, ale prý je to tak schopný manažer, že ani nevadí, když jako šéf mužů v černém nepozná, zda konkrétní rozhodčí „píská dobře, nebo ve stylu pokus-omyl“.
A proč to nevadí, přestože Berbr v minulosti razil, že šéf komise by měl být odborník? Protože na to prý má Chovanec své lidi, kteří mu řeknou, jak to bylo. Ano, pánové Wilczek, Liba, Tulinger, Kureš a další jsou vždy připraveni. Jen by se tedy slušelo říct, že to jsou především Berbrovi lidé. Někteří z nich navíc placení z asociačních peněz, na které má místopředseda FAČR největší vliv.
I když pozor – kdo je podle Berbra nejmocnější muž českého fotbalu? Prý jednoznačně předseda asociace Martin Malík. Tedy s jedním malinkatým ALE – díky mizivé autentické podpoře ve fotbalovém hnutí je zcela odkázaný na svého druhého místopředsedu. A jsme doma…
V souvislosti s ostře sledovaným projektem VAR zase Berbr na jednu stranu kritizuje malé výdaje a nedostatečné zázemí, na druhou stranu ale deklamuje, že FAČR poskytne videu jen minimální nutnou podporu. Přitom důvěryhodný fotbalový produkt by pro asociaci měl být nejvyšší metou, díky které k fotbalu jako takovému přiláká nové členy i sponzory. Jenomže jde vůbec chtít po Lordu Voldemortovi českého fotbalu, aby takhle přemýšlel? Asi těžko…
Berbr je bezesporu schopný a pracovitý sportovní politik, který si umí získat ve fotbalovém hnutí výraznou podporu všemi povolenými i nepovolenými způsoby. To je jeho nejvýraznější schopnost. Současně je však také bafuňář starého střihu, který svým od základu pokřiveným nastavením fotbal infikuje. Až jednou skončí, možná český fotbal na chvíli opravdu čeká ten pravý Klondike, jak vyhrožuje. Ale především to bude velká šance nastavit věci jinak a líp. Tak aby se pacient uzdravil.
Související články
