Tentokrát o fotbale: Argentina si titul zasloužila. A čím mě štval Enrique...
KOMENTÁŘ MARKA SÝKORY | Dostal jsem těžký úkol zabývat se mistrovstvím světa ve fotbale. Moje názory nemusí být pro skutečné experty pochopitelné, mým sportem je hokej, ale hrával jsem kdysi fotbal na Kladně, ještě na škváře. A fotbal samozřejmě sleduju, velmi pozorně. Je to úžasná, obrovská akce, trvá měsíc, není možné, aby ji člověk nesledoval.
Než se ovšem dostanu k fotbalu, rád bych zmínil můj poslední magazínový příspěvek. Týkal se Michala Kempného, který přišel do hokejové Sparty, a já jsem napsal, že má nadváhu. Dostal jsem špatnou nápovědu, nebyla to pravda. Vzbudilo to negativní ohlas a pro mě to bylo navíc zvláštní v tom, že jsem byl u začátku jeho kariéry. Když jsem kdysi vedl reprezentace U18 a U20, na jednu akci jsem ho pozval. Znám ho, byl mi sympatický. Takže jsem teď zavolal do Sparty Jaroslavu Hlinkovi, který mi dal číslo na Michala. Omluvil jsem se mu, vysvětlil okolnosti a myslím, že to oba přijali. Byla to situace, kterou nemám rád, a nechci nad tím jenom mávnout rukou.
A teď už k fotbalu a zlatému hřebu ve finále, i s výborným polským rozhodčím. Ukázalo se, že sport je krásný a nepředvídatelný. Francouze jsem 80 minut nepoznával. Pomalí, zvadlí, bez šťávy, na branku nevystřelili, opory neviditelné, mužstvo nespolupracovalo. Argentinci byli tvrdí, rychlí, pomáhali si. Chvílemi byl první poločas až K.O. Uvědomil jsem si, že kouč Deschamps asi dva dny před zápasem naznačil, že se o tým pokouší jakási epidemie chřipky. To mohl být důvod.
Ale Mbappé dvěma góly ve dvou minutách úplně změnil rytmus zápasu a posledních 40 minut se hrál skvělý fotbal. Ty Mbappého změny směru, a prudké starty z nich, to nemá nikdo jiný. On je obklopený soupeři, a ne slabými, a vytancuje se z toho obklíčení jako by nic, jako při druhém gólu v semifinále s Marokem. Ale cítit je jen s balonem, při bránění tam chodí jak pantáta...
