Kozel v Baníku? Poprvé pod opravdovým tlakem. Ideální čas ukázat růst
Zamotaný příběh, na jehož začátku stál Bohumil Páník, v průběhu podzimu pak několik dalších jmen a v posledních dnech zejména ještě Martin Hašek, má konečně rozuzlení. Novým trenérem Baníku se stal Luboš Kozel. Co ho v ostravském klubu, se kterým v pondělí začne zimní přípravu, čeká?
Při vší úctě k Jablonci z roku 2007, kdy ještě neměl takovou sílu, Dukle a mládežnickým reprezentacím – tedy všem štacím Luboše Kozla coby hlavního trenéra – až v současném Baníku pozná osmačtyřicetiletý rodák z Vlašimi pořádný tlak.
Od ambiciózního vedení na výsledky a od fanoušků na pohledný fotbal s odchovanci. To vše pod drobnohledem médií, což poznal hned v pátek, kdy byl na Bazalech přítomen deník Sport a následně i Česká televize. Rozhovor pro média zatím raději neposkytnul, snad příště.
Po čtyřech letech se Kozel vrací do kolotoče, ve kterém musí každý víkend obhajovat oprávněnost své funkce v atraktivním prostředí, a taky pozici vyvoleného, jenž dostal dlouhodobou smlouvu a přednost před několika konkurenty.
Nese si s sebou rovněž nálepku muže, za kterého majitel Václav Brabec zaplatil FAČRu necelý milion korun, což rozhodně není málo. Proto je hned od začátku srozuměn s vysokými cíli.
Ustojí to? O trenérských kvalitách netřeba pochybovat, v roce 2020 už snad není na místě jako problém zmiňovat ani jeho slávistickou minulost. Stejně tak se trenérští kolegové shodují, že jde o fajn chlapa.
Jediné ALE tak opravdu může představovat Kozlova psychika, což mimo mikrofon potvrzuje celá řada lidí, která ho dobře zná.
To, jak v roce 2016 vycouval na poslední chvíli z podpisu smlouvy se Slavií, má veřejnost pořád v paměti. A evidentně se bál i Baník, když boss Brabec vyhlásil naprosto přísné informační embargo na téma nový kouč, aby ho ochránil. I proto byl dlouho v záloze i Martin Hašek.
Není to úplně dobrá reputace a vlastnost pro práci ve velkém klubu se specifickou kabinou plnou ostřílených borců, ale každý člověk se vyvíjí a Kozel teď má ideální příležitost ukázat, že s psychickou odolností už problém nemá.
A že z „toho, kdo hrál x let pohledný fotbal s Duklou“ vyrostl respektovaný a sebevědomý muž, který má chuť uspět a ví, jak toho docílit. To musí být motivace jako hrom, zvlášť když fanoušci reagují na jeho příchod pozitivně a nevadí jim ani to, že svůj čas bude na jaře mělnit mezi nároďák.
V opačném případě ho nyní už zase prestižní značka FCB semele jako několik předchůdců Bohumila Páníka.
