Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
KOMENTÁŘ MICHALA KVASNICI | Zisk čtyř bodů za čtyři kola znamená, že Baník zažívá nejhorší vstup do sezony od návratu do nejvyšší soutěže v roce 2016. To vše v době, kdy je slezský klub ekonomicky zajištěn možná nejlépe ve své historii a na lavičce stojí vysněný trenér Pavel Vrba. Vrcholící oslavy sta let od založení tradiční značky dostávají ze sportovního hlediska jednu facku za druhou. A do toho hráči Teplic s úsměvem prohlásí, že se jim ve Vítkovicích hraje dobře. Kruté věty pro fanoušky FCB.
Z osmi dosavadních poločasů vyhrál Baník dva, jeden zremizoval, pět jich prohrál. Skóre 7:9, žádné čisté konto. Jen v sestupové sezoně 2015/16 na tom byli Ostravští s jedním bodem hůř.
Přitom klubové ambice míří opět minimálně do první šestky. Což o to, pořád je teprve začátek ročníku, Slezané do elitní skupiny v pohodě mohou proklouznout, ale pravdou je, že to tak zatím vůbec nevypadá. Nic nenasvědčuje tomu, že by se rázem mělo něco zlomit, otočit a fungovat.
„Asi na ně umíme, hraje se nám proti nim dobře,“ usmíval se teplický Daniel Trubač, který k sobotní výhře 2:1 přispěl dvěma asistencemi.
A spoluhráč Tomáš Kučera ho po chvíli na Twitteru doplnil: „Baník máme letos na tuty, let´s go.“
Kde jsou ty doby, kdy soupeři jezdívali do Vítkovic neradi, protože věděli, že je kromě tradičně výborné atmosféry, která domácí žene, čeká obrovský tlak domácích od první vteřiny a ještě k tomu bolavá cesta domů, protože dostávali pravidelně pořádně nakopáno?
Ani jedno už neplatí, byť je třeba říct, že Severočeši brali body se štěstím. Přečkali (Kuzmanovičovy) šance a sami udeřili. Byli efektivní.
Jasně, může se to stát, fotbal nabízí různé příběhy a scénáře. Ale o klasický „zápas blbec“ z pohledu Baníku nešlo. Opět ne. Produktivita týmu kouče Jiřího Jarošíka sice byla nadstandardní, stejně jako výkon brankáře Filipa Muchy, nicméně ne náhodná. Teplice přijely stejně jako v únoru vyhrát. A bez přehnaného respektu, natož strachu, se jim to podařilo.
I díky tomu, že Ostrava v defenzivě působí nejkřehčeji za poslední roky. „Můj názor je, že asi chceme po hráčích něco, na co nejsou úplně zvyklí. Mezihra, kombinace, rozehrávka... Nedaří se nám to, děláme spoustu chyb. Situace neřešíme správně, nedostáváme se do lepšího postavení v předfinální fázi. Spousta věcí nás brzdí,“ hodnotil zklamaně Pavel Vrba.
Faktem však je, že z chyb plynoucích z nepřesné výstavby hry inkasovali Slezané z devíti branek pouze dvě. Doma proti Olomouci Janem Sedlákem a na Bohemians Romanem Květem. Dalších sedm gólů dostali buď ze vzduchu ze standardních situací, nebo po nedůslednosti, nedorazu, pozdní reakci či špatném postavení.
„Beru to na sebe, neproměnil jsem šance,“ litoval útočník Nemanja Kuzmanovič, paradoxně jeden z nejlepších baníkovců. „Ale špatné je to i směrem dozadu. Není možné, abychom takhle lacino inkasovali a prohrávali osm z deseti osobních soubojů,“ dodal naštvaně a pojmenoval hlavní problém.
Samozřejmě, pokud se jednoduše hrající mančaft snažíte předělat na kombinační mužstvo, nese to s sebou velké komplikace a porodní bolesti. Luboš Kozel, jeden z Vrbových předchůdců, by mohl vyprávět.
V současnosti je však největším problémem Slezanů osobní nezodpovědnost. Gólman Jan Laštůvka se může uřvat, nespokojené tribuny upískat. Tohle není ideální přístup v rázovitém prostředí.
A je vůbec otázkou, zda si s tím i tak zkušený chlap jako Vrba dokáže poradit. Skladba kádru včetně typologie, charakteru, dostatečné (ne)motivace některých hráčů a v neposlední řadě samotné kvality jde totiž za sportovním úsekem, který si bláhově myslí, že v tomto složení je FCB schopný míchat kartami na vršku tabulky. Zbytek ligy se jen tiše usmívá.
Zvláštním tahem je i příchod Roberta Miškoviče. I když Chorvatova aklimatizace logicky potrvá, působí podivně, že ofenzivní hráč, který má být opravdovou posilou, sedí i za nepříznivého skóre devadesát minut na lavičce. Vrba přitom prohlásil, že klub nehledá průměrné hráče, ale ty, kteří fakt pomohou a budou nadstandardním přínosem. A pak je čerstvá akvizice pouhým divákem? Hm.
Svérázná personální politika a výběr hráčů (plus jejich poměr cena/výkon) je ostatně na Bazalech tématem již několik let, i vysněný trenér nyní poznává, že ne každý má oko na fotbal a drajv jako jeho bývalý šéf Adolf Šádek.
I proto úsměvy z předsezonní tiskovky rychle vystřídaly bezradné výrazy. Bude to po Jablonci lepší?
