Sparta nefňuká, nekňourá, Ligu mistrů bere vážně. A i proto teď válí v extralize
Málokdo ji věří a ještě dlouho věřit nebude. Hokejová Champions League je na mnoha rozích vysmívaným projektem, rozdávají se v ní drobné, reprezentativní návštěvy na stadionech bývají spíš svátkem, soutěž probíhá bez ruských týmů a vůbec: jakákoli snaha o porovnání s fotbalovou sestrou je zcela nemístná, přináší spíš pláč než potutelné úsměvy. Možná by nevadilo, kdyby se celý podnik jmenoval jinak, trochu méně honosně, trochu více přiléhavě k daným reáliím. Ale budiž.
Přes hordu negativního, letos je z českého pohledu leccos jinak. Pražská Sparta (ale i Vítkovice) v mezinárodní konfrontaci výtečně obstála, prorazila si cestu až do semifinále a nebojí se otevřeně říct, že útočí na titul. Nekňourá, neprská jako řada jiných (i cizích) týmů, že na účasti jen doplácí a postupem mezi elitní čtyřku se dostala i do černých čísel.
Ale hlavně, konfrontace s evropskou top kvalitou ji jde náramně k duhu. Sparta je ukázkovým příkladem týmu, kterému se vyplácí občasné odskočení k vypjatým mezinárodním srážkám. Obavy z kumulující se únavy kvůli kočování po Evropě se zcela minuly účinkem. Výsledky Pražanů v extralize mluví jasnou řečí. A nejen výsledky. Jde i o pocity sparťanských hokejistů. Ti mají jasno: Liga mistrů je nakopává, dělá z nich lepší hráče, ukazuje na nedostatky, což vám při vší úctě extraliga nedá.
Jakmile se rudá výprava vrátila z cesty, v domácí soutěži to řádně rozbalila. Postup přes bohaté švédské HV71 do čtvrtfinále vyladil Spartu k sérii výher v domácí soutěži, návrat z vysokorychlostního evropského tempa mezi slabší tuzemský kalup přinesl Pražanům viditelnou převahu nad soupeři, sebevědomí hráčů najednou poskočilo do úplně jiných hladin. A teď s Bernem se to opakovalo. Trmácení do Švýcarska a zpět mělo například Liberci v nedělním vzájemném mači výrazně pomoci. Ale opak byl pravdou, byla to Sparta, která se po ledě pohybovala mnohem svižněji než domácí a odpočinutější Bílí Tygři. A s přehledem si do báglů zabalila tříbodovou výhru.
Teď by to chtělo, aby poslední český zástupce dokonal rozpracované dílo do konce a pak aby jeho přístup kopírovalo co nejvíce zdejších hokejových organizací. Aby každý, kdo na to má prostředky a kvalitu kádru, vystoupil z pohodlné domácí ulity a pustil se do kontinentálního soupeření. Sparta dává zřetelně najevo, že jde o výtečnou investici. Tak proč by to samé nemohli dokázat i ostatní? Co třeba taková Kometa s přetrvávající hokejovou horečkou? Liga mistrů začíná být interesantní výzvou. O to větší, že vám výborně poslouží pro plnění domácích úkolů.
