Taky bych Tomáši Součkovi tu červenou nedával. A jsem rád, že zafungoval stroj času a on ji vlastně jako by nedostal. Ale jedna věc mě docela překvapuje. Z Anglie se na nás valí pohoršení všemožných kapacit nad tím, jak strašlivý úlet rozhodčí Mike Dean spáchal. Přečetl jsem si nejdřív několik článků o případu a pak si na internetu vyhledal, jak že to vlastně vypadalo.
Po pravdě, čekal jsem, že Tomáš Souček soupeře loktem do obličeje jen tak zlehka drcnul, když se otáčel. Že o soupeřovi nevěděl. Prostě náhoda s velkým N, učebnicový příklad.
Viděl jsem ale něco jiného. Souček věděl, kde protivník stojí, a vlastně mi jeho pohyb loktem přijde jako, no jo, dost podezřelý. Nepřirozený. Co jím chtěl docílit? Ale pozor, pořád věřím tomu, že šlo o tu nešťastnou náhodu. Červenou bych proto nedával.
Jenže po zhlédnutí situace rozhodčímu rozumím mnohem víc a naopak nechápu to obří pohoršení, které vypuklo.
„Nesmyslné rozhodnutí.“ David Moyes
„Není tu jediný člověk, který by si myslel, že vyloučení je správně.“ Gary Lineker.
„Co tam Mike Dean viděl? Vždyť ho Souček trefil úplnou náhodou?“ Jamie Redknapp
„Červená ani za milion let.“ Tomáš Berdych.
A bylo toho víc.
Proto je dobré si připomenout znění pravidel, konkrétně kapitolu Hrubé nesportovní chování. Takový přečin Souček eventuálně spáchal, nikoli přečin spadající pod Surovou hru.
Takže Pravidlo 12, Hrubé nesportovní chování, říká mimo jiné toto:
„Hráč, který mimo souboj o míč úmyslně udeří soupeře nebo jakoukoli jinou osobou do hlavy nebo do obličeje, rukou nebo paží, se dopustí hrubého nesportovního chování, vyjma případů, kdy použitá síla byla zanedbatelná.“
A teď se můžeme bavit o slovech „úmyslně“ a „zanedbatelná“. Ale jinak to docela sedí, ne?
Představte si tedy nyní sebe v pozici Mikea Deana. Znáte perfektně pravidla včetně toho výše citovaného, velmi pravděpodobně na rozdíl od pánů Moyese, Linekera, Berdycha či Redknappa, takže víte, že na papíře to vypadá hodně do červena.
A jste v tom levou i pravou.
Třeba s tím pocitově – teď se hodně mluví o „duchu pravidel“, což se z půlky dá pochopit a z půlky je to cesta do pekel – nesouhlasíte, červenou dát nechcete, ale převáží ve vás litera nad duchem. Protože na tu literu umíte ukázat prstem, duch je z definice, vyjma pohádek, neviditelný.
Možná takhle nějak přemýšlel Mike Dean, když tu červenou z kapsy nakonec vytáhl. Tak bychom mu to už mohli odpustit, ne?
PS: Nejsem fanouškem VAR, a tak si neodpustím: Mike Dean stál kousek od přestupku, výhled nerušený, hlavu natočenou daným směrem. Ihned po úderu pískal. Celou situaci tedy viděl napřímo, naživo. Červenou ovšem nevytáhl. Možná že tu použil onoho „ducha“, protože cítil, že vyloučení není na místě. Dovolil si věc „přehlédnout“, protože mohl. Jenže videorozhodčí takovou možnost nemá, prostě „musí vidět“. To samé platí poté i pro Deana u monitoru.
Témata:
fotbal, rozhodčí, blog, vyloučení, červená karta, sport, West Ham, Tomáš Souček, Sport na Heureka.cz
Související články
