Finále Ligy mistrů bylo jinde, ale Plzeň si potlesk zasloužila
V listopadu přijel do Plzně fotbalový Real Madrid, tentokrát do západočeské metropole zavítala jeho hokejová obdoba. Ve Štruncových sadech to skončilo 0:5, v Home Montoring Areně to debaklem neskončilo, i když ještě na začátku třetí části to tak mohlo vypadat. Už sama účast Škodovky v téhle bitvě a způsob, jakým se do něj prodrala, není něco, za co by se hráči a trenéři měli rdít. Potlesk diváků na konci po vyřazení byl zasloužený.
Indiáni vzali kontinentální soutěž vážně, až do semifinále v ní neprohráli. Do odvety šla Plzeň s třígólovým mankem. Porazit možná nejlepší klubový celek Evropy mimo KHL o čtyři góly, se ukázalo jako čistá teorie. Tím spíš, jak sebevědomě a aktivně soupeř do druhého zápasu vstoupil a po čtyřech minutách pro jistotu svůj náskok rychlou trefou ještě zvýšil.
Odskočená Frölunda byla od začátku jinde. I když se Škodovka po až nepochopitelně bojácném vstupu osmělila, rozdíl byl patrný pořád. V rychlosti, přesnosti, pohybu, jistotě, sebevědomí. Možná by byl rozdíl potkat tenhle tým na začátku sezony, než v lednu, kdy už má optimální formu a je v pohodě.
Ale tohle je prostě realita. Západočeši sice měli čtyři tyčky, ale trefovali je víceméně taky až v době, kdy byl postup v trapu. Celek z Göteborgu si průběh si pohlídal, a i kdyby Plzeň měla lepší den, mohla finále zdramatizovat. Ale nikoli zvrátit.
Frölunda po dvou triumfech v Lize mistrů míří zaslouženě za třetím. Plzeň svoji spanilou jízdu nedotáhla, zůstala těsně před branami finále. Škoda, nicméně celou dobu si vedla v CHL skvěle. Spousta hráčů takové zápasy proti tak kvalitním soupeřům ještě nikdy nehrála. I to pro ně byla velká škola.
Proti Frölundě se Západočeši pokoušeli o malý zázrak, už po prvním zápase měli postup docela daleko. Ale rvali se až do konce, nic neodevzdali. Třetím místem v klubové Evropě udělali dobré jméno nejen sobě. Snad ta poslední lekce taky ještě k něčemu bude.
