V Litvínově otevřeli okenice. Napochodoval nový sportovní ředitel Pavel Hynek a uvedl se mistrným číslem. Na místo hlavního trenéra přivedl slovenského pokrokáře Vladimíra Országha.
V poslední době mezi kandidáty prosvítalo rovněž jméno Jiřího Kalouse. Tahle knížka však zůstala zavřená. I kvůli Kalousovým choutkám pokračovat v KHL a tomu odpovídajícímu rozdílu v ceně.
Za ušetřené peníze může klub podepsat hráče, jaké potřebuje. Kabina místo přežívání na přístrojích potřebuje vyvětrat. Ještě před Országhovým nástupem Hynek předesílal, že jméno trenéra mnohé překvapí. Pro klub je ovšem dobrou a možná tou lepší zprávou, že přichází právě on. Už proto, že není nasáklý českým prostředím a svázaný spletí vztahů litvínovské hokejové famílie, která poslední dobou připomínala rodinu v rozděleném bytě. Buď se hádají, nebo spolu nemluví.
Országh procestoval svět, kromě rodné řeči ovládá i další jazyky. Netváří se jako spasitel, ale ví, co chce a umí toho dosáhnout. Je mladý, komunikativní, vzdělaný. Někdo namítne, že ve slovenské reprezentaci se zatím spíš učil a dva ligové tituly získal s hráčsky odskočeným týmem Banské Bystrice, na slovenské poměry tedy rozhodně. Ale ani to nejde jen tak samo sebou.
Na střídačce se k Országhovi má postavit ostřílený Václav Sýkora. Taky moudré řešení. V Litvínově už působil. Noví lidé se podpoří a rodinu posílí, ale pomoc budou otřebovat i od svých domácích. Klub možná kvůli úsporám nenajme dalšího asistenta. Mluvilo se o Robertu Reichlovi či Josefu Beránkovi. Otázkou je, zda by to pro někoho zevnitř nebylo málo.
