Országh je jako Guľa, ale v Litvínově nikoho přemlouvat nebude
Upřímně, dostat do hokejového Litvínova Vladimíra Országha je nejlepší počin klubu od posledního (a také prvního) mistrovského titulu z jara 2015. Už je tomu vážně pět let, co se parta kolem Martina Ručinského odhodlala k frontálnímu výstupu na nejvyšší extraligovou horu a zhmotnila sen mnoha generací. Následoval však pád do obvyklejších pozic, kde to místní znají mnohem víc. Nyní všichni Krušnohorci doufají, že najatý slovenský expert znovu vynese tým do prestižnějšího terénu. Nakolik je to reálné?
Je… Országh je v branži horké trenérské zboží, prorokuje se mu velká kariéra. Mnohým připomíná fotbalového kouče Adriána Guľu, zapáleného, progresivního, moderního. Ale to jsou jen takové nálepky. Klíčové je, zda kouč dokáže hráče přesvědčit, aby za ním šli. A to Országh umí.
Akorát, že energický čtyřicátník nesmí být na vše sám, musí mu pomoci i okolí. Vlastně by pro začátek stačilo, kdyby ho okolí nechalo dělat, co umí. V Litvínově je práce jako na zimáku, což musí být jasné každému, kdo zblízka pozoroval, jak se štědře dotovaný klub potácí na hraně přežití a zachraňuje vlastnictví extraligových kódů na poslední chvíli. Přitom co do objemu peněz vynaložených na sezonu se Verva měla pohybovat někde uprostřed pelotonu.
Osobně mám za to, že Országhova mise bude přetěžká. Pokud kouč míní na severu setrvat tři, čtyři roky, pak by se mohl dočkat sukcesu a na vlastní oči sledovat, jaký pokrok tým pod jeho velením udělal. Dřívější progres by se v mých očích rovnal téměř zázraku. K tomu slovenský expert potřebuje extrémní důvěru nadřízených, fanoušků a vůbec všech okolo, neboť v Litvínově je hokej téma číslo jedna. Každý ho řeší, každý mu rozumí, každý ví, co přesně se má v danou chvíli udělat. Není to snadná štace, tlaky jsou tu specifické. Když se daří, mluví se o rodinném prostředí, pokud to nejde, dusno bývá jako… jako v rodině.
Országhovou výhodou je, že bude mít na palubě nového sportovního manažera Pavla Hynka. Toto spojení vyhlíží velmi nadějně, otevřeně se mluví o dlouhodobé koncepci a postupných cílech, ale víte, jak to v reálu bývá. Sebelepší strategii vám nabourá pohled na tabulku, kde po první čtvrtině budete dvanáctý.
Tandem Országh-Hynek čeká klíčové rozhodnutí, jak naložit se stávajícím týmem, je třeba vyřešit otázku, zda je stávající osa týmu kolem útočníků Hübla, Lukeše, Trávníčka či Petružálka nadále udržitelná, anebo je nutné s hierarchií v týmu zacloumat. Osvěžit.
Z hlediska růžovější budoucnosti si Litvínov nutně potřebuje vychovat nové lídry. Chtít po Hüblovi s Lukešem, jímž je dohromady téměř osmdesát, aby dál nastupovali proti elitním lajnám soupeřů a rozhodovali zápasy, je nemístné a velmi netaktní. Jenže po nástupcích není skoro vidu ani slechu. Jakub Petružálek i vinou zdravotních neduhů neplní vysoká očekávání, jeho souputník, mistr světa Lukáš Kašpar, byl v průběhu sezony odejit.
Országh nemá moc na výběr, komu by šéfování na ledě předal. Leda že…
Leda že by i v Litvínově velmi rychle prokázal vlastnost, která jej předchází. Majitel tří stovek startů v NHL dokáže z hráčů vyždímat maximum, umí hokejisty posunout do míst, o nichž se dotyční domnívají, že na ně nikdy nedosáhnou. Což je pro Litvínov důležitá zpráva, zvlášť v této nejisté době.
Samozřejmě, že nic se nepohne samo od sebe a progres nepřichází zadarmo. Országh není hokejový David Copperfield, ze strany hráče musí přijít zpětná vazba, ochota dřít. Országh dobře ví, kudy jít, ale za ručičku s sebou nikoho nepovede.
Kdo bude otevřený jeho myšlenkám a metodám, tomu rád pomůže, ti nedůvěřiví a málo hladoví s ním budou mít trable. Takový přístup se hodí nejen Litvínovu, ale může být inspirací celé extralize.
