Český fotbal v zajetí alibismu. Pěstuje si nenáročné prostředí a frčí lokálkou
Proč český fotbal zažil pohřeb čtyř reprezentantů už v předkole pohárové Evropy? Protože místo řešení závažné otázky – proč jsou nad síly špičkových českých klubů už i týmy z druhé a třetí evropské kategorie – jsme dlouhodobě svědky pestré přehlídky alibistických výmluv. Bylo tomu tak i teď. Trenéři ligového vicemistra i majitele bronzu se shodli, že jejich týmy sehrály odvety skvěle. Co na tom, že celek prvního inkasoval klíčový gól po zbytečném faulu, když soupeř už byl v deseti, mužstvo druhého prohrálo 1:2, protivník neproměnil penaltu a měl více brankových šancí. Takhle to jde už mnoho let.
Právě proto nemůžete očekávat mezinárodní úspěchy. Pěstujeme si nenáročné prostředí, ve kterém je vše obrácené naruby. Kde by se slušela kritika, zazní chvála. Odborné analýzy se nedělají, protože si děláme fotbal po svém a nebude nám nikdo radit. Vládnou nadále kontroverzní šíbři, kterým stačí, že můžou přežívat v jimi regulovaném českém rybníčku. Skuteční odborníci jsou považováni za blázny.
Takže jsme se logicky dočkali hromadného funusu. Co jsme se při něm opětovně dozvěděli? Trefně to shrnul Ivan Kopecký, někdejší trenér reprezentační jednadvacítky i Slavie: „U všech soupeřů mě zaujala pohybová elastičnost a práce s míčem. Hlavně balkánských a afrických hráčů. Oni se s balonem mazlí, kdežto my ho pracně zpracováváme. Dám příklad: český hráč musí míč při zpracování a založení akce sledovat, chybí přirozenost. Naopak soupeř balon tolik nesleduje, tím pádem logicky získává víc času, aby se rozhlédl, viděl spoluhráče v náběhu a zvolil správné řešení. Jde třeba o půl vteřiny, ale ta je v současném dynamickém fotbale stěžejní.“
V rychlosti, hbitosti, obratnosti s míčem a bez míče dlouhodobě zaostáváme. Stačí si o víkendu přepínat z přenosů z vyspělých zahraničních lig na utkání tuzemské nejvyšší soutěže a máte pocit, že jste z pendolina přesedli do lokálky.
Tady je pár čísel, která dokreslují, o jak markantní rozdíl jde. V jarním šlágru české ligy mezi Slavií a Spartou činil průměr uběhnuté vzdálenosti rychlostí nad 25,2 km/h na hráče 174 metrů. V Premier League se hráči dostávají ve sprintu (většinou ještě v mnohem vyšším) průměrně zhruba na 500 metrů. Musíme říkat přibližně, protože záleží na způsobu měření, kterých je
