Jehlářová: Nevolejbalisti si z nás dělají srandu. Teče? Jedno velké divadlo
Pro soupeřky je pohyblivou zdí nářků, o kterou se tříští jejich útoky, plány i ambice. Magdaléna Jehlářová zdokonalila blokování míčů na americké univerzitě natolik, že ji v celé Lize národů předčily jen dvě hráčky. V rozhovoru pro Sport Magazín nechává nahlédnout za kulisy špičkového volejbalu, národního týmu a prozrazuje jedno malé tajemství s tetováním.
Víme, že jste blokařka, ale co vyvolá lepší pocit: razantní blok, nebo nechytatelná smeč?
„Každá hráčka to má asi trochu jinak, ale pro mě stoprocentně blok.“
Bylo to někdy jinak?
„Jakmile jsem se do volejbalu dostala víc a trochu pochopila, o co tam jde, vždycky jsem měla pro blokování nějaký cit. Nemyslím, že mám úplně učebnicový blokařský styl, ale naštěstí to funguje. Vždycky jsem věděla, že je taková moje jistota. Taky hrozně ráda útočím a naštěstí dostávám hodně příležitostí, což na mém postu není až tak obvyklé.“
Není obvyklé, že u sítě zvládáte obojí?
„Můj post je podstatný defenzivně, od útočení jsou přece jenom především univerzálky a smečařky. Blokařky můžou útočit jenom z dobré přihrávky a dobré obrany. Když útočí z horší, už to musí být na hraně rizika. Já mám to štěstí, že
