Český fotbal udělal významné rozhodnutí. Ve jménu férovosti a spravedlnosti změnil pravidla hry během soutěže. Upravil klíč, podle kterého se sestupuje z první ligy a naopak postupuje z druhé do první. Pro příští sezonu kvůli tomu rozšířil počet účastníků z 16 na 18. Může být, i Liga mistrů měnila v rozehrané sezoně formát a bude se dohrávat turnajovým způsobem.
Ale v českém fotbale je to krajně nebezpečné. Nemusí jít o výjimečný krizový scénář.
Pohybujeme se totiž v prostředí, které kdysi nejlépe vystihla hláška: „Silnější pes mr...“ Pohybujeme se v prostředí, které spravedlnost a férovost zneužívá jako clonu pro podvody.
Když se měnila pravidla hry během soutěžního ročníku tuzemských profesionálních lig nyní, proč by se nemohla měnit i během následujícího roku? A potom zase a zase. Prostě jak se to bude někomu hodit.
Pokud byste si v hospodě u mariáše zkusili během hry změnit pravidla, dostanete pár facek a už mezi opravdového hráče nesmíte nikdy vkročit. Protože neexistuje, abyste na začátku hráli podle jiných regulí a na konci zase podle jiných. Buď se držíte celou dobu daných pravidel, nebo nehrajete. Nic mezi tím. Férovost je pro opravdové hráče nejvyšší hodnotou.
V českém fotbale má férovost zcela jiný rozměr. Můžeme si to projet od nejvyšších míst.
Fotbalová asociace České republiky čelí jako právnická osoba obvinění v kauze údajné manipulace při rozdělování peněz z dotačního programu ministerstva školství na činnost sportovních organizací.
Její bývalý předseda Miroslav Pelta jakbysmet. Soudní proces, a nejen s nimi, už začal a bude pokračovat v září.
Roman Berbr, někdejší příslušník komunistické státní bezpečnosti a muž s kontroverzní pověstí, řídí český fotbal z místopředsednického křesla. Je to férové, protože byl řádně zvolen na řádné valné hromadě. Ovšem jak sám prohlašuje, valné hromady umí. Jak je umí? Na základě sítě pavučiny rozhodčích, jejichž je Náčelníkem, a na základě strachu fotbalové rodiny ze sestupů a nepostupů.
Komisi rozhodčích vede Jozef Chovanec. Jak? To vidíme každé kolo. Vždy to jede podle stejného scénáře. Hlavní rozhodčí udělá šílenou chybu, klidně i v situaci, kdy ho VAR pozve k videu, on si může inkriminované záběry mnohokrát prohlédnout a dokonce jeho kolegové VAR mu říkají, že se mýlil.
Komise rozhodčích pak s křížkem po funuse a pod vlivem mediální masáže přizná, že hlavní chybu skutečně udělal. Uklidí ho na chvíli do ústraní, někdy ani to ne, a potom zase stejný hříšník může dál vesele rozhodovat o ligových bodech. Tedy ve finále o postupech, sestupech či pohárových triumfech.
Vzpomeňte si na nedávné finále domácího poháru. Pavel Královec nevyloučil Martina Frýdka poté, co šlápl na soupeře, ovšem dozajista se nebude poroučet z listiny profesionálních rozhodčích. I když prokázal, že nerozezná, ani s pomocí VAR, kdo si zaslouží červenou kartu a kdo ne. Což by i amatérský rozhodčí měl. A v tomhle případě i bez videa.
Jozef Chovanec a jeho komise by se tedy s ním měla rozloučit. Anebo ho poslat na rok do nižších pater a kontrolovat ho, jestli si doplnil vzdělání a bude způsobilý zase pískat nahoře. Takhle mají komise rozhodčích a její šéf zajišťovat a dohlížet na dodržování férovosti a spravedlnosti v soutěžích. Pokud to nedělají, musejí přepustit místo jiným, kteří to budou dělat.
Jenže jsme v nestandardním prostředí, a tak komise vedená Chovancem může ničit fotbal nadále. Důkazů je požehnaně. Třeba baráž v minulé sezoně o sestup z první ligy a postup z druhé. Diváci po celé republice byli prostřednictvím televizních obrazovek svědkem výstavních rozhodcovských zářezů, které uchovaly ligovou příslušnost pro Příbram a Karvinou. Sudí Petr Ardeleanu, jenž hrubě chyboval v odvetě s Brnem u Litavky, samozřejmě píská v první lize dál. A důležité zápasy. Naposledy rozhodující duel Liberce a Mladé Boleslavi o Evropskou ligu.
Jihlava tehdy po dvojboji s Karvinou žádala opakování baráže a demisi Chovance a jeho pravé ruky Martina Wilczeka, což Peltův nástupce Martin Malík označil za hysterickou reakci. Opět typické schéma pro české, a nejen fotbalové, prostředí. Ti, co upozorňují na porušování základních hodnot a norem, na kterých je zdravá společnost postavená, jsou označeni za hysterické křiklouny.
Ligová fotbalová asociace, která je garantem férovosti a spravedlnosti ve dvou profesionálních soutěžích a platí VAR, téhle totální destrukci férovosti a spravedlnosti, přihlížela a přihlíží. V tomhle konkrétním příkladu se zmohla jen na prohlášení, že baráž se nedá podle soutěžního řádu kvůli výraznému ovlivnění utkání rozhodčími opakovat.
Největší nebezpečí však není v čachrech s pravidly a v pokřivení hodnot, ale v tom, že už to většina české společnosti, a zase nejen té fotbalové, bere za normu. Za něco, co je dané a s čím se nedá hnout. Kdo chce přece s vlky žíti, musí s nimi výti.
Omyl, v civilizovaných světech je to jinak.
Okopírovaná pravidla švejkovsky nedodržujeme
V top evropských ligových soutěžích se neměnila po korona restartu pravidla sestupů a postupů. Místo toho se všichni soustředili na striktní dodržování přísných pravidel, aby se týmy vyhnuly karanténě a s tím spojených trablů. A kdo to neuhlídal, nesl si sám následky. Kvůli nakaženým Drážďanům se neměnilo schéma celé druhé bundesligy.
V prevenci se šlo v Německu do nejmenších drobností. Když se Salomon Kalou pochlubil na sociálních sítích, jak se zdraví podáním ruky v kabině se spoluhráči, okamžitě to schytal od vedení soutěže a klubu. Porušil totiž pravidla nutná pro zajištění férové a spravedlivé soutěže. Dočkal se spravedlivého trestu a mohl být rád, že za něj nepykala případnou karanténou celá Hertha.
V tuzemsku jsme sice okopírovali bundesligová koronavirová pravidla, ale dodržování jsme si švejkovsky upravili. Proto dodnes ani nevíme, zda COVID 19 přinesl do karvinského klubu kondičák-horník nebo někdo jiný.
A také proto nyní v Česku nikdo neví, jestli se opravdu dohraje skupina o záchranu. Jestli se mezi sestupem ohroženými náhodou neobjeví další nákaza, která by poslala tým do karantény a tím i k záchraně. Žijeme totiž v prostředí, ve kterém se za lidumily a ochránce zdraví hráčů a rodin vydávají i ti, kterým není nic cizí.
A právě to je v globálu obří problém.
Jak v takovém prostředí zaručíte, že se nebudou měnit pravidla, jak se to nejsilnějším psům bude zrovna hodit?
Jak chcete v takovém prostředí vychovávat kvalitní, férové a zodpovědné fotbalisty, kteří by se nemuseli prokousávat kvalifikacemi, ale rovnou mířili do základních skupin evropských pohárů, jak tomu je pravidlem ve vyspělých demokraciích, kde si svobodu, spravedlnost a férovost nevykládají podle ročního období nebo koronavirové návštěvy?
Nemožné, smutné a komické zároveň.
ANKETA: Top moment sezony? Slávistické jaro, příchod Václava Kotala
Video se připravuje ...
Témata:
blog, komentář, sport, Pavel Hartman, LFA, FORTUNA LIGA, Česko, Liga mistrů UEFA, Karviná, fotbal, soutěž, Miroslav Pelta, Jozef Chovanec, Baráž, Salomon Kalou, Sport na Heureka.cz
Související články
