Slavia o 25 gólů před Spartou? Styl Van Burenovi sedí, Kuchta za to nemůže
Slávistická palba pokračuje i na jaře, sparťanské klopýtání také. Pět gólů do jablonecké brány navýšilo rozdíl mezi vstřelenými góly červenobílých v tomto ligovém ročníku a těmi sparťanskými na 25. Dvěma trefami to pečetil ihned po návratu do Edenu Mick Van Buren, zatímco exslávista Jan Kuchta v rudém dresu nezáří ani po zimní pauze. Čím to? Stručná odpověď: Trpišovského fotbal je rychlý a založený na naučené týmové spolupráci, kdežto ten Briana Priskeho moc rychlosti a vědomé souhry zatím nepobral.
Teď to rozveďme. V moderním fotbale se hraje o čas. Dokonce už ani ne o vteřiny, ale o desetiny, setiny. Stačí na mžik zaváhat a uvolněný prostor pro nebezpečný úder se zavře. A naopak – stačí pozdě zařadit zpátečku a záhy se rozehrává ze středového kruhu.
Kdo chce být úspěšný, musí to nejen vědět, ale i se podle toho na hřišti chovat. To se musí nacvičovat a týmově ladit. Aby hráči a hra k sobě pasovali a aby všichni dopředu znali, co budou v dané herní situaci dělat a vytvořili si tím náskok před soupeřem.
Sparťané se na Hané těchto přikázání moderního fotbalu nedrželi. Hráli pomalu, většinou nekoordinovaně a málo přímočaře. Přitom věděli, že olomoucký tým je běhavý, dobře organizovaný a vyznávající presink. O to víc rozhodovala na trávníku rychlost ve všech formách.
Letenský způsob hry to nereflektoval, což si ukážeme na několika příkladech. První dva snímky symbolizují zmařené šance pro rychlý kontr.
