Nemorální lov na Rulíka? Spíš důkaz, jak v Česku scházejí trenéři
BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Lov na trenéra pod smlouvou Mladou Boleslav zaskočil. Radim Rulík je náš. Má kontrakt. Nejdřív se bavte s námi. Chápete znepokojenou reakci, když vám chce konkurence sebrat klíčovou osobu. Na druhou stranu pozice Pardubic je nyní taková, že chtějí uspět, dojít si pro úspěch za každou cenu, ne si dělat kamarády. Možná je agresivní přístup jednou dožene, možná ne. Každopádně trenéra Rulíkových kvalit potřebují a udělají pro to všechno.
Přijde mi logické, že Dynamo nejdřív jedná s trenérem. Vyladí s ním podmínky, systém práce, spolupracovníky, představí tým, zjistí, jestli by sám vůbec chtěl. Pokud ano? Pak čekáte jednání s Boleslaví. Volit opačný postup by nedávalo moc smysl.
Tak to ostatně chodí v každé firmě. Lákají vás odjinud? Taky nejdou za vaším šéfem, jestli by vás pustil. Ne, konkurence přijde za vámi, zkusí vás nalákat, vysvětlit, proč máte pracovat pro ni. Chcete? Fajn, pak se řeší, jakou máte smlouvu a jak se z ní vyvázat.
Celá akce spíš jen obnažuje téma, o kterém se mluví v Česku už dlouho. Nedocházejí jen dobří hráči, docházejí i trenéři. Nevychováváme si je, nechystáme, což se opakuje pořád dokola.
Působí na vás už únavně řeči o Finsku? Může být. Jenže má smysl se dívat tam, kde něco funguje. Přístup k trenérům je odlišný od zažitého v Česku. Mladý kouč u nás je ideálně bývalý hráč, který má za sebou velkou kariéru, je mu přes 40 let a jde rovnou k áčku.
V jedné věci jsme pořád celkem zaprdění. Samozřejmě to není dogma a nelze tak postupovat ve všech případech. Jen pořád nevěříme, že si sami můžeme chystat vzdělané trenéry, kteří nemají úchvatnou kariéru na ledě. Ve Finsku někdy po dvacítce začínáte trénovat mládež, vzděláváte se.
Mezi 30. až 40. rokem dostáváte áčko nebo sem proplouváte přes pozici asistenta. Máte největší drajv, nebojíte se šílených věcí, vedení nemluví o tom, že vám věří, opravdu to dělá. V práci klidně spíte, abyste byli nejlepší, tohle už v 50 nepřijde, zkušený trenér má zase jiné benefity.
Skupina vzdělaných a mladých trenérů nám v elitní soutěži schází. Nemáte kariéru, nejste nic. Hráči vás přeci nebudou poslouchat. Ve Švédsku se tomu zasměje Sam Hallam, ve Finsku Olli Salo, za mořem Jon Cooper.
Přitom na příkladu Filipa Pešána, Ladislava Čiháka nebo Miloše Říhy i doma vidíte, že to cesta ze skály to není. Pouze Liberec je ale jediný velký klub v Česku s titulovými ambicemi, který vsadil na no name kouče. Taky se s Pešánem párkrát spálil, ale tak mu věřil, že ho do role svého muže číslo jedna vracel. Uspěl, vyhrál titul, stal se pod jeho velením českou špičkou.
Tenhle směr je o odvaze, důvěře a boření mýtů.
Odvaha spočívá v tom, že se vám můžou nejdřív u konkurence smát, jak jste se zbláznili.
Důvěra se zakládá na zásadní věci, že vyberete opravdu schopného člověka, kterého neodvoláte po 10 zápasech, když tým 6 prohraje. Pracujete s jeho vizí, víte, kam chce mužstvo posunout a věříte jeho schopnostem. Koncepce neznamená dva měsíce, ale třeba dva roky.
A boření mýtů? Platí, že pětatřicetiletého chlápka, který pracoval v juniorce, nebudou mazáci v kabině poslouchat. Budou, pokud kluby takhle nastaví prostředí. Nerespektuješ mého trenéra? Fajn, sbohem. Myslíte, že v Tampě si řekli, že přišel nějaký právník Cooper, takže ví o hokeji houby? Sotva.
Kluby samy by měly mít zájem, ať své mladé trenéry vysílají na stáže po Evropě, ať rozvinou jazyk, načerpají zkušenosti. Samozřejmě taky záleží, co je kouč schopen pro kariéru obětovat, protože titul s dorostem neotevře dveře, spíš právě tvrdá práce. Mají k tomu u nás dostatečnou motivaci? Nebo spíš vidí zabouchnutá vrata?
Je v pořádku, že v extralize jsou zkušení trenéři, že kluby zkouší bývalé hráče jako Pavla Pateru, Richarda Krále, Tomáše Martince, Václava Varaďu, Jaroslava Modrého.
Jen si představte, že by vedle nich stejně dostávali prostor i vlastní trenéři vychovaní klubem „od nuly“. Vedlo by to k větší konkurenci, vlastně i kvalitnější trenérské práci a širšímu názorovému spektru. Nebo taky k tomu, že by se v Boleslavi jen usmáli a dosadili na Rulíkovo místo v klidu například Petra Hakena.
Nebo že by k ničemu podobnému vůbec nedošlo, protože by si Dynamo vytáhlo svého člověka, který nemá zatím jméno, ale už trénuje na všech možných úrovních 10 let a děsně se chce prosadit v extralize.
Sam Hallam začal ve Växjö trénovat, když mu bylo 34 let, třikrát vyhrál švédský titul. Od příští sezony se z něj stane trenér reprezentace.
