BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Porazit kohokoliv ze silné hokejové čtyřky je událost. Když se Česku povede složit Švédy nebo Finy, jde o velkou věc. Ale pokud uspěje proti USA nebo Kanadě? To je prostě věc, jako když Bruce Willis vystřílí mrakodrap plný padouchů a ještě jim krade boty. Na první dobrou si řeknete, že blbost a říše pohádek. Jenže ono se fakt stalo (to první, ne Bruce Willis v mrakodrapu, to pohádka je). Národní tým během pár měsíců na MS do 20 let porazil oba zámořské obry.
Hlavní je, aby nikdo nelétal v extrémech.
Možná už v létě, kdy Česko vyběhlo se Spojenými státy, jste zaznamenali reakce, které výsledek shazovaly. USA mělo bídného trenéra. Vybral špatné hráče, takže to Rulíkově výběru celkem nahrálo a senzaci přiblížilo. Stejně by šlo mluvit i výsledku s Kanadou. První zápas na turnaji, kdy se favorit sehrává. Vůbec nic to neznamená, rozhodovat se začne až v play off, gigant jel ještě na půl plynu.
Ne, stop.
Mladí hráči si za oba výsledky zaslouží opravdu velký respekt. Splnil se totiž základní předpoklad, který v danou chvíli potřebujete. Hrajete na hraně možností a brankář vytáhne opravdu výjimečné číslo. Už nemůže být náhoda, že podruhé u toho byl mezi tyčemi Tomáš Suchánek. Kredit zaslouží i trenérský štáb, že své hráče na takové zápasy dovede připravit. Porazit USA v létě a Kanadu před narvanou halou v otevíracím zápase MS má velkou hodnotu.
Druhý extrém pak je, že byste si mohli myslet, že Česko začalo produkovat extrémní porci talentu, která dovede předčit favority. Vše doma parádně šlape, jen skauti NHL jsou vlastně troubové, protože nedovedou poznat, kde je kvalita, když na draft doporučují samé Kanaďany, Američany, Finy, Švédy a Rusy.
To je taky úlet, protože dvou velkých výsledků Česko nedosáhlo tím, že by mělo lepší individuality než soupeř. Klíčem je, že hráči pochopili, co po nich Radim Rulík chce. Když do puntíku splní taktiku, sami se vymáčknou na dřeň, tak se objeví šance giganty skolit. Už není nulová, jak jste cítili dřív, najednou máte pocit, že třeba v jednom z pěti případů zázrak může vyjít.
Důležité je, že Česko dovede dát dohromady sestavu slušných bruslařů, která nemá zásadní problém s pohybem soupeře. Na poměry národního týmu je taky unikátní defenzivní sestava, protože takhle šikovné beky pohromadě Česko v jedné kategorii dlouho nemělo (a bohužel patrně dlouho mít nebude). Když spojíte Jiříčka, Svozila, Hamaru, Špačka, Moravce a Čecha? Ani jeden z nich nemá problém konstruktivně rozehrát, nebo trefit chvíli, kdy má podpořit útok, což dělá hodně.
Je sympatické, že noty národního týmu nevypadají na MS do 20 let tak, že od první minuty se zatáhne ruční brzda, brání se, brání se, brání se a pak se doufá, doufá a doufá. S mobilní a šikovnou defenzivou si totiž můžete dovolit víc. Zajímavé útočníky mělo Česko v každém ročníku vždycky. Ale takhle talentovanou obranu? Ještě nikdy, pokud bereme za rok nula sezonu 2004/2005, kdy se hokej začal ubírat k celoplošné hře, kdy všichni mají umět všechno. Jde o určitou souhru náhod, která dělá rozdíl. Důležité je, že ale právě díky ní roste herní sebevědomí, které plodí výhry. Tím pádem může Česku vyrůst generace, která si uvěří, že dovede spolu všechno. To není k zahození.
Když tedy vynecháme oba škodlivé extrémy, kdy jeden řekne, že šlo o náhodu vlastně zámořské omyly a druhý nazve dvě velké výhry poslední doby logickým vyústěním české pracovitosti a konceptu? Pak prostě zatleskáte dobré práci mladé sestavě v Kanadě. Ukážete palec nahoru trenérům, že se trefili.
A budete zvědaví, co tým dovede proti Rakousku v noci z úterý na středu. Radim Rulík už před turnajem upozorňoval, jak velkou roli hraje v téhle kategorii hlava. Česko jde na totálního outsidera a najednou se role otočí. Musí vyhrát. V létě třeba takový zápas nezvládlo, s Lotyšskem vybouchlo 2:5. Teď se ukáže, jestli se na psychice udělalo kus práce, nebo ne.
Témata:
reprezentace, blog, sport, hokej, Pavel Ryšavý, MS U20, Česko, Rakousko, Kanada, USA, národní tým, Radim Rulík, léto, Bruce Willis, Tomáš Suchánek, National Hockey League, Hokej na Heureka.cz
Související články
