Šance, že Hradec finálovou sérii otočí, je malá. Reálně tak pět procent? Možná ještě nižší. Kdybychom si měli jmenovat argumenty, proč Třinec náskok 3:1 nepustí, bude to elaborát na úrovni Temna od Aloise Jiráska. Hradci stačí jeden důvod. Sám poznal, že i z takové situace se dá vytřískat sedmý zápas, na sobě, na své psychice a na své kůži.
Tohle je přesně detail, který mu naději dává. Už jednou v play off ukázal velkou psychickou sílu. Proti Vítkovicím v semifinále sám vedl 3:0 na zápasy, doma chtěl hodně sérii ukončit. Vyklubal se z toho nakonec nejdelší zápas v české historii. Mountfield ho ale prohrál a jel do Ostravy.
Zdálo by se, že na popravu. Taková ztráta vás nutně musí vyždímat. Hrabete, makáte, vysněná meta je blizkoučko, stačí jedna střela. A kulové, jednu střelu měl soupeř. Takže před sebou máte zase minimálně 60 minut práce a stav 3:3 na zápasy. Jenže žádná poprava! Když se došlo do prodloužení, Hradec se nehroutil, Oliver Okuliar zařídil v 79. minutě finále.
Z toho může teď Mountfield čerpat. Třinec je sice parta vítězů, která hraje skvěle celé play off. Hradec ale už dokázal, že psychiku má silnou jak ocelové lano. Navíc pokud Matěj Machovský chytá, jak chytá? S kondicí Martincův tým problém nemá, herně neztrácí, jen mu chybí nějaký gólový zabiják, kterých najdete na druhé straně asi pět. Hradec ovšem nic nemusí, o to víc chce. To je jeho pět procent.
Napadá mě pak ještě jeden detail, který se u nás většinou podceňuje. Je jím Liga mistrů. Hradec je v situaci, kdy prohrává 1:3 na zápasy, ale když nasadí pozitivní myšlení? V sezoně dokázal vypráskat Frölundu tak, že jí trenér místo volna pak nařídil trénink. V play off vyřadil daleko bohatší Färsjestad s hráči, kteří si zahráli NHL, dost pak mučil i Zug, dalšího obra. Navíc ve stavu, kdy se klub mohl přejmenovat na Nemocnice Hradec Králové, zvládl sedmý zápas ve Vítkovicích.
Schopnosti, aby svého soupeře ještě chvíli mučil, má.