Bravo, další medaile! Nenadávejte na odchody ven, chystejte prostředí
KOMENTÁŘ PAVLA RYŠAVÉHO | Dvakrát za sebou získalo Česko na MS do 20 let medaili, třikrát se dostalo mezi nejlepší čtyři. Vyslovit takový scénář pět let zpátky, pohladí vás a zavolají vám psychiatrii. Najednou vidíte vysmáté kluky v reprezentačních dresech, jak po sobě skáčou, objímají se. Žádné slzy, zamračené obličeje a hledání příčiny nezdaru. Příjemná změna! A s ní je fajn přemýšlet, proč je Česko najednou k medailím blíž.
Když se zaměříte konkrétně na turnaj ve Švédsku a zápas o bronz, je extrémně cenná vlastnost, že nic není v kopru, i když to tak na první pohled vypadá. Prohrávat 2:5, nepustit do hlavy myšlenky, jak je všechno v tahu? Ohromná věc, která není automatická. Tohle je zkušenost, která se v hlavách mladých hráčů zavrtá hodně hluboko a zůstane tam. Vždycky se dá něco udělat, nemusí to pokaždé dopadnout, ale kdo nic nedělá, prohrál.
Velkým tématem je i Jiří Kulich. Borec, který se rve o místo v NHL a hraje o svoji kariéru. Tenhle boj na chvíli v Americe vypnul a šel hrát na juniorské MS, které už mu nemohlo směrem k pozici v Buffalu moc co dát. Čistě pragmaticky, svoji pozici v AHL uvolnil někomu dalšímu. Místo, aby přesvědčoval, že patří do sestavy Sabres, přijal roli lídra reprezentace.
Před tímhle myšlením, které vytáhne devatenáctiletý hráč, musíte smeknout. Klidně čtyřikrát podle bodů, které nasbíral ve finále. Třeba se do organizace Sabres vrátí teď ještě silnější mentálně, protože výhry a velké úspěchy nejsou nikdy na škodu, a nakonec mu reprezentační akce prospěje.
A taky znovu platí to, co jste viděli ve výběru Radima Rulíka před rokem. Borci hrají v českých dresech, ale doma jich v juniorském věku působí pramálo.
