V čem je Vaclík výjimečný? Nerozkoukává se a roste
Můžeme Tomáši Vaclíkovi zatleskat za skvělý výkon, kterým pomohl dovést Basilej k postupu ze skupiny Ligy mistrů v závěru utkání s Liverpoolem. Ještě větší ocenění si český brankář zaslouží za celou první polovinu sezonu po přestupu ze Sparty. Dokázal se totiž bez problémů uchytit v novém prostředí a navíc je na něm znát, že jeho výkonnost dál roste.
Právě přechod za hranice z prostředí české ligy, kde mají jisté postavení, září, ale zároveň cítí, že mají navíc, je pro české fotbalisty v posledních letech hodně ošidný.
Vyrovnávají se s ním různě. Přes některé slibné momenty se v něm většinou trápí a vysedávají často mezi náhradníky (Petr Jiráček, Václav Kadlec), nebo volí raději návrat zpátky domů (Václav Pilař, Milan Petržela). Napevno se kromě Vaclíka okamžitě v zahraničí uchytil pouze Vladimír Darida. Tomu však ve Freiburgu chybí konfrontace v evropských pohárech.
Z tohoto pohledu je Vaclíkův příklad nesmírně pozitivní. Přišel do špičkového klubu ze země, jejíž soutěž patří těsně pod nejužší evropskou špičku, okamžitě se prosadí do sestavy a nejlepší výkony předvede v klíčových momentech celého podzimu. Tím byl právě závěr zápasu na Anfield Road, kdy ani jednou nezaváhal, počínal si jistě a předvedl několik vynikajících nadstandardních zákroků.
Společně s obráncem Markem Suchým jsou nejvýraznějšími českými tvářemi v tomto ročníku Ligy mistrů.
