Čtyři velká témata EURO: Soucit s Eriksenem, klečení, duha i COVID
„Pohledy fotbalisty“ je sloupek Philippa Lahma v německém internetovém magazínu Zeit Online. Kapitán mistrů světa a turnajový ředitel EURO 2024 v něm analyzuje fotbalová témata a hovoří o jejich strategické důležitosti pro společnost, ekonomiku a politiku. Sloupek je publikován v několika evropských zemích ve vybraných médiích, mezi která patří i deník Sport. Dialog s Lahmem vede sportovní redaktor Zeit Online Oliver Fritsch, pro Sport a iSport.cz přeložil David Pávek.
Mistrovství Evropy vždy odráží způsob, jakým v Evropě utváříme své životy. Na tomto turnaji jsem si všiml čtyř věcí. 12. června byl celý kontinent nablízku dánskému hráči. Christian Eriksen musel být přímo na hřišti resuscitován. Jeho spoluhráči kolem něj okamžitě utvořili kruh, intuitivně věděli, co ve strastiplné situaci dělat. Bylo jasně viditelné, jak moc jim záleží na jeho soukromí a bezpečí. Chránili jeho čest. Byla to dojemná událost.
Soucit od všech na stadionu, Dánů i Finů, byl hluboký. I od těch, co se o Christiana Eriksena báli zdálky. Příští zápas byl na jeho počet přerušen v 10. minutě, všichni mu tleskali, včetně soupeřů i rozhodčích. Dánský kouč Kasper Hjulmand se po zápase objal s Romelem Lukakem, který Eriksenovi v minulém zápase věnoval svůj gól. Nemuseli jste slyšet, co si říkali, ale hned jste věděli, o co jim šlo.
Když byl Eriksenův život naštěstí zachráněn, vyvstalo mnoho otázek: Co se může a nemůže ukázat v televizi? Kde končí reportérská činnost a začíná voyeurismus? Zachovali se muži a ženy v režii zodpovědně? Tyto diskuze odhalily kvalitu naší svobodné komunity. Různé názory mají v Evropě stejná ospravedlnění.
Eriksenův případ nám ukázal, co znamená solidarita. Dánové se teď víc než kdy dřív chovají jako kolektiv, spojení s jejich krajany je výrazně posilněné. Ale svou pospolitost proti nikomu nezaměřují. Jejich soupeři s nimi dokonce soucítí.
Mezinárodní debata se strhla také kvůli politickému gestu. Týmy Anglie, Walesu a Belgie poklekávají před svými zápasy, jednou tak učinilo i Skotsko. Touto symbolikou související s hnutím Black Lives Matter nám připomínají, že máme všichni stejná práva, ale že tato práva jsou pořád porušována. Menšiny po celém světě jsou stále diskriminovány.
Mnozí lidé si zvyšují sebevědomí tím, že se vymezují proti nějaké skupině lidí a přisuzují jí negativní charakteristiky. To je špatně, a úplně zbytečné. Pro svou vlastní identitu přeci nepotřebuji nepřítele. Nestávám se silnějším kvůli odmítání, ale díky kooperaci. Fotbalový tým může být dlouhodobě úspěšný, jen pokud se jeho členové navzájem respektují a váží si vzájemných odlišností. Ve fotbale je faul prostě faul – je jedno, kdo ho spáchá.
Anglický tým se nedávno musel několikrát vypořádávat s rasismem. Na Raheema Sterlinga v Bulharsku dělali opičí zvuky. Teď s tím tým bojuje klečením. Gareth Southgate vysvětlil jeho důležitost v otevřeném dopise národu. „Je to povinnost hráčů, aby s veřejností komunikovali témata jako rovnoprávnost, inkluze a rasová nespravedlnost.“
Gesto bylo na několika místech kritizováno a znehodnoceno. Konzervativní angličtí politici ho úplně odmítají. Poklekávající Belgičané byli v Budapešti a Petrohradě vybučeni. Fotbaloví šéfové mluví o populismu. Ale tento symbol je v kolektivním sportu už silně zakořeněn. Je to důležitá, hlasitá deklarace toho, že nezáleží na barvě kůže. To nemůže být populistické.
Mnoho pozornosti v Evropě, především v Německu, si získal jiný symbol diverzity. Starosta Mnichova chtěl tamní arénu rozzářit v duhových barvách v den zápasu mezi Němci a Maďary, coby stanovisko proti homofobii a maďarské legislativě. UEFA to odmítla, protože by to bylo zaměřené proti rozhodnutí parlamentu, a tedy porušilo pravidlo asociace o politické neutralitě. I na tento zákaz padla sprcha kritiky – od LGBTQ komunity po konzervativní strany. V odpovědi na tuto situaci se po celém Německu rozsvítily jiné stadiony v barvách duhy v solidaritě s utlačovanými sexuálními menšinami.
A nakonec: Evropa stále čelí výzvě v podobě koronaviru, tentokrát varianty delta. Jak může být turnaj uspořádán zodpovědně? Jak se země navzájem podporují? Jak dobře víme, virus nezastaví státní hranice, ale rozumná rozhodnutí. Ta se často neobejdou bez konfliktů, především na mezinárodní úrovni.
Hrůzy viru poznala každá země, dřív nebo později, více či méně. „Veřejné zdraví musí být prioritou“, říká britská ministr Boris Johnson. Je jasné, že pro všechny neplatí stejná pravidla. EURO 2020 nám ukazuje, že Evropa má různé podmínky a dokonce i pro fotbalový turnaj jsou potřeba neustálá vyjednávání. Tak to v demokracii funguje.
