Reprezentace je, nebo vlastně byla, ve fázi hledání lídra. Našla ho. V Bořku Dočkalovi. Byť se mnozí ušklíbnou, protože toho samého hráče pamatují ve stejné roli ze Sparty, je nezpochybnitelné a po sobotním zápase se Slovenskem i jasně doložitelné, že třicetiletý středopolař se chopil výzvy, která se před ním tyčila jak vrcholy Tater, způsobem, jenž vzbuzuje obdiv. U členů realizačního týmu, u spoluhráčů i u široké veřejnosti.

Jak se má chovat správný lídr?
Především by za něj měly mluvit činy. To Dočkal splnil stoprocentně. Na hřišti i mimo něj. Ve ztichlé kabině na stadionu v Trnavě si vzal slovo před zápasem, s trenéry často komunikoval během tréninkového procesu, zajímal se o principy hry.
Jaroslav Šilhavý dokonce přiznal, že mu pomohl s nastavením vnitřních pravidel. Když šlo do tuhého a bylo zásadní, aby se ukázal i na hřišti a zasadil se o vydařenou premiéru nového trenéra, dvěma báječnými nahrávky zorganizoval českou radost ve smutné Trnavě.