Česko má za sebou velký zápas. Porážka se čekala, k překvapení ale nebylo daleko, nějakých sedm minut. Po hrůze ve Wembley jde navzdory špatnému výsledku 1:3 o vítané osvěžení. Češi předvedli v mnoha fázích utkání odvážný a aktivní výkon. David Pavelka bude na vstřelený gól vzpomínat do konce života, Alex Král zase na to, že svoji premiéru v reprezentaci si odbyl zrovna proti slavné Brazílii.

Trenér Jaroslav Šilhavý může do června přemýšlet, zda by nestálo za to využít v základní sestavě více slávistů, samozřejmě pokud do té doby zůstanou ve stejném zajímavém herním režimu jako dosud. Líbil se Vladimír Coufal i Lukáš Masopust, jehož slalom před první brankou vyvolal „chilské“ vzpomínky na mnohem slavnějšího jmenovce.
Češi sami sobě dokázali, že kolektivním a správně stanoveným taktickým výkonem jsou schopní nahradit viditelné technické, rychlostní a obecně pohybové nedostatky. Proto vedli nad Brazílií o půlce 1:0. A kdyby měli víc umu, mohli lehkovážného soka polít studenou vodou i víckrát.
Leč, nestalo se.
Brazílie se v Praze nepředřela. Její nezájem o předvedení odpovídající kvality byl chvílemi až nedůstojný věhlasu mužstva. Pětinásobný světový šampion pohrdl obyčejnými fanoušky, kteří zaplatili dost peněz.
Místo maximálně zábavného menu dostali jen studený předkrm nevalné úrovně. Až mi bylo líto těch, kteří natěšení dorazili do Edenu a odcházeli s pocitem, že za koupi exkluzivního lístku nedostali exkluzivní představení, byť se na pár akcí koukat dalo. To zase jo.
Co to znamená pro Jaroslava Šilhavého?
Že jediný opravdový studijní materiál, z kterého se dají čerpat poznatky do další fáze evropské kvalifikace, je ten z Anglie. Video z Edenu může smazat. Je k nepotřebě. Jestliže Češi chtějí na EURO, musí si do nejmenších detailů rozebrat „búra“ z Wembley a neobelhávat hlavu, že první půle proti Brazílii byla moc fajn.
Je ještě jedna věc, na kterou se bude po „brazilském“ večeru – a to bohužel - vzpomínat: vzhledem k pondělním politováníhodným událostem v Podgorici („fanoušci“ Černé Hory rasisticky uráželi anglické hráče tmavé pleti), na vysoce trapnou a ubohou hlášku spíkra utkání, který předzápasovou náladu šponoval slovy „pojďme to ukázat těm klukům vopáleným.“
Úvod zápasu měl hned důstojnější rámec...

