Rozpačitý Guľův rok: složitý boj o důvěru. S čím nakráčel k Šádkovi?
Když osmnáctého prosince minulého roku podepisoval kontrakt s Viktorií, těžko by Adriana Guľu napadlo, že za dvanáct měsíců bude stát jeden zápas od vyhazovu. Hrozbu odrazil pozoruhodnou skládkou Teplic, nicméně v ohrožení stále zůstává, což i sám potvrdil. Zase tak velké překvapení to není. Kdo slovenského vědátora dobře zná, dopředu hádal, že na transformaci mužstva bude potřebovat delší čas. To se potvrzuje, zároveň to ale nesmí být omluva dosud předvedeného. Rok Guľy byl rozpačitý, orámovaný krachy a dílčími neúspěchy. Splnil jen dvě ze šesti zcela konkrétních zadání, a to je nedostatečný počet.
Až se expert z Nováků ohlédne za prvním rokem v české nejvyšší soutěži, nutně si řekne, že seděl na horské dráze. S Viktorií prolétl Guľa jarní částí F:L naprosto suverénně. Upoutal změnou rozestavení, přímočařejším a účinnějším herním projevem.
Do Česka vnesl specifické termíny, populární mikrosituace a mikrodetaily, jiný způsob uvažování, technické vymoženosti. Dostalo se mu posměšků, snad až urážek, tuzemské prostředí totiž z různých důvodů a zcela proti logickému myšlení jen nerado přijímá něco nové, řekněme progresivní, více evropské.
Až v nadstavbě narazil do Slavie. Rozdíl mezi oběma celky byl hmatatelný, což se nečekalo. Varovný prst, že všechno není v pořádku, se vztyčil. Ve dvou vzájemných zápasech v krátkém časovém sledu nebyla Plzeň schopná skórovat a vytvořit si velkou šanci. Guľa nepřišel s reakcí na nebezpečný trend. Poprvé slyšel kritiku na svoji osobu.
A ta se násobně zvedla na podzim. Bolestivé výpadky v evropských kvalifikacích, výsledkové i herní pády – občas až šokující – v domácí soutěži. Jen velmi nízké vytěžení posil. Překvapivá
