KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA | Je mně jasné, že Petr Čech si druhý den po výpovědi v Chelsea nekoupí letenky do Prahy s cílem nabídnout své služby českému fotbalu. Spíš si dá na chvíli pohov a rozvážně popřemýšlí o další náplni profesního života.
Druhou věcí je, že tuzemské prostředí by návrat legendárního brankáře moc potřebovalo. Člověka nezatíženého zdejšími vztahovými propletenci, se zkušenostmi z hráčské i funkcionářské kariéry na nejvyšší možné úrovni, inteligentního chlapa s neposkvrněnou pověstí a erudicí plnit nejtěžší zadání.
A co je ještě důležitější, fotbal hledá někoho, kdo by dovedl nalákat sponzory, změnit pohled zvenčí na sport, jehož pověst drsně devalvují korupční skandály. Mohl jím být Vladimír Šmicer, z mnoha důvodů se jím nestal, částečně i proto, že mu v tom bylo zabráněno delegáty loňské valné hromady.
Petra Čecha nevidím na pozici předsedy svazu. Ideálně mně pasuje do role sportovně-technického ředitele. To není nic proti Zdeňku Psotkovi, který je ve funkci sotva měsíc, jeho práci bude možné hodnotit až v časech příštích.
Nicméně Čech by ve strategické roli mohl aplikovat do zdejšího fotbalu principy řízení, které jsou naprosto samozřejmé ve vyspělé západní Evropě. Má je pod kůží, jistě s nimi umí pracovat. V mnoha ohledech je suverénně nejkvalifikovanější osobou s českým pasem pro tuhle práci.
Možná by stálo za to, až uběhne pár týdnů, vytočit ze strahovské centrály Čechovo číslo. Po mém soudu by to měla být samozřejmost.
