Velká frajeřina. Ordoš je olomoucký lídr, nikoliv náhradník!
Pane Ordoši, tohle byla velká frajeřina. Ano, víme všichni, olomoucký Michal Ordoš vstřelil Baníku gól, na další tři dokonalým způsobem přihrál, to se zažije málokdy. Můj lehounce expresivní kompliment má ale jiný důvod. Pokud jste zápas sledovali, viděli jste olomouckého záložníka, jak se dvacet minut na hřišti doslova trápil. Zkazil každý míč, který dostal. Přesto to pokaždé, když se mu balon vrátil znovu k noze, zkusil znovu riskantní kličkou nebo další odvážnou přihrávkou.
Marně. Nešlo nic. Z tribun se na jeho hlavu už už začaly snášet nadávky a pískot. A pak? Dostane se k němu míč, on si všimne, že branka Baníku je de facto prázdná, a ze třiceti metrů vystřihne milimetrový oblouček, který zapadne do branky. Jiný by se na jeho místě rozklepal, že znovu zkazí a tribuny ho sežerou. Ne tak Ordoš. Za dalších osm minut pošle míč spoluhráči Ševčíkovi tak dokonale, že ten nemůže jinak než vstřelit gól. A podobné dva gólové pasy si Ordoš schová do druhé půle.
Nejde jen o tu úvodní dvacetiminutovku duelu s Baníkem, v níž šlo proti Ordošovi téměř vše, co se na hřišti událo. Jde také o to, že jeho pozice v Olomouci nebyla v minulosti, i té relativně nedávné, zdaleka ideální. Patří do základní sestavy? Nepatří? Nezkazí víc, než vymyslí? A stačí ještě rychlostně? Pochybovali fanoušci, pochyboval trenér Václav Jílek. A ani v kabině to třiatřicetiletý záložník neměl jednoduché. Že jej zejména mladí hráči nezvolili v zimě kapitánem, ačkoliv je stále zřejmým lídrem týmu, to nebyla jen tak nějaká shoda okolností. Spíše revolta.
S tím vším se Ordoš srovnal. A jako pokaždé, když zkazí přihrávku a okamžitě se pokusí o další neméně riskantní, i v tomto svém boji šel odhodlaně dál dopředu. Hned v prvním jarním kole dal důležitý gól do sítě Bohemians. Pak sice body nepřicházely, ale když svému týmu chyběl v důležitém utkání ve Zlíně, byla Sigma zcela bezradná, přestože hrála proti deseti.
A pak přišlo jeho grandiózní představení proti Baníku, o němž se možná na konci sezony bude mluvit a psát jako o klíčové bitvě v cestě Olomouce za záchranou.
Ačkoliv i Michal Ordoš mívá zápasy, které se mu prostě nepovedou, soudím, že dokud je v Olomouci, patří jednoznačně na hřiště. Ne na lavici.
