Olomoucký génius Ordoš po Baníku: Gól a tři nahrávky? Byl jsem hroznej
Byl to jeho zápas. Dal gól, na další tři přihrál. To vše v bitvě, která byla pro Olomouc životně důležitá. Naděje na záchranu po rozsekání Baníku 6:2 stále žije, za což vděčí Sigma svému tahounovi Michalovi Ordošovi. „Z nahrávek mám ještě větší radost než z gólu,“ tvrdil třiatřicetiletý záložník, jenž se přitom v první půli cítil na hřišti bídně a kazil.
Co s vámi bylo v úvodu?
„Trápil jsem se, měl jsem hodně ztrát. Baník je mladé rychlé běhavé mužstvo, tohle už je na takového pantátu asi moc. (úsměv) Měl jsem nějaké zdravotní problémy, tři týdny jsem prakticky netrénoval. Pětatřicet minut jsem byl zavařenej, nemohl jsem chytit tempo. Ke konci jsem toho měl plné zuby. Já už fakt můžu jen stát, otočit se a někomu to dát.“
Jak jste se z útlumu dostal?
„Když se rozběháš a dostaneš se do toho, tak to jde. Trošku mi pomohl ten gól. Větší radost ale mám z nahrávek. Já dávám jen haluzácké góly. Nejhorší je, když jsi hroznej, dáš gól a na tři nahraješ.“ (smích)
Proč jste slavil pohledem k nebi? Bylo to nějaké gesto?
„Gesto? (přemýšlí) Takto slavím od září, kdy mi umřela máma.“
Hned poté jste se nechal ošetřovat a máte oděrku na čele.
„Slavili jsme, Kuba Petr byl u mě hlavou a samozřejmě přiběhl blázen Radakovič, skočil mi na záda a Kuba mi dal čelo. Takže super.“ (úsměv)
Na penaltu jste se necpal?
„Cpu se na ni furt. Ale máme spolehlivého Plšu, který to umí. Pak už by toho Ordoše bylo moc.“
Zápas pro vás začal špatně. Jak vám bylo za stavu 0:1?
„Prohrávali jsme. Oni to výborně vykombinovali a Holzer to uklidil. Když jsme dostali gól, říkal jsem si, že už nemáme co ztratit. Cítil jsem, že to bude dobré. Se štěstím se nám podařilo vyrovnat a po jejich chybě jsme dali druhý gól. Ale musím Baník pochválit, hrál dobře. Nezasloužil si takový debakl. Možná ho trošku zlomil můj hezký gól na 1:1.“
Radujete se z vaší produktivity?
„Pokud body nepotvrdíme, tak to nic neznamená. My musíme vyhrát i v Liberci. Za bilanci 1+3 si nic nekoupím. Hlavní je, že jsme vyhráli. Když vedeme, tak si kluci věří a mají hlavy nahoře. Ten mančaft je úplně jinej. To je klasika a jasně se to dnes ukázalo. Kluci měli chuť, psychicky se zvedli. Jsem rád, že jsme si zastříleli. Bojovalo se, stálo to za to. Byli jsme dobře připravení.“
Ze šatny se ozývají bujaré výkřiky. Jste nadšení?
„V kabině je teď obrovská euforie, vždyť jsme nevyhráli snad půl roku. Ale musíme to trošku zmírnit. Pořád máme obrovskou ztrátu.“
Koho dostanete pod sebe?
„Pro nás je momentálně asi jediný soupeř Jihlava. Pak už je odstup velký. Možná tam ale vyplave ještě někdo jiný. My se potřebujeme zachránit a je jedno, kdo tam bude místo nás. Možná bude tohle krásné moravské derby i příští rok.“ (smích)
