Jedna prosba! Hrajte na mistrovství světa rovnou osmifinále
Mistrovství světa 1934, na němž Československo bralo stříbro, a 1938 se hrálo celé vyřazovacím způsobem. Kruté, jedno zaváhání, jeden nepovedený den a bylo po nadějích. Dramata se však na sebe vrstvila jedno na druhé, nebylo hluchých a nezáživných duelů.
Do vyřazovací fáze přešel i letošní šampionát v Brazílii a podívejme se, jak všechny týmy, které se do něj probojovaly, dovedou hrát rychlý, otevřený, odvážný fotbal. Nebojím se ani výrazu oduševnělý. Vědí, že bránit remízu či dokonce laskavou prohru nemá vůbec valný význam, je potřeba jít za vítězstvím.
Vzpomínáte na Nigérii v prvním vystoupení v základní skupině proti Íránu? To byla bída, dát Afričanům pětku na vízo a poslat je domů. Jaký to ovšem rozdílný projev „zelených orlů“ proti Francii. Na taktizování nebyl prostor, útočilo se.
Nebo Řekové. Na ně byli fanoušci vysazení dříve, než nastoupili. Ve skupině nezklamali, největším potěšením pro diváka bylo, když mu vyplivla obrazovka. Proti Kostarice, která naopak ve skupině smrti se třemi bývalými šampiony předváděla líbivý fotbal, se dalo na sošné Helény nejen koukat, dokonce jim i fandit.
Kdo vypadl, aspoň potěšil. Čekalo se to od Chile, které bylo několik vteřin a centimetrů (trefené břevno v poslední minutě nastavení) blízko od senzace v podobě vyřazení domácí Brazílie, i bez Suarézových řezáků se zdatně bila Uruguay, všichni něco předvedli.
Proto prosím: hrajte osmifinále hned od začátku. Ať je co obdivovat.
P.S.: V osmifinále by snad hrál líbivý fotbal i Írán.
