BLOG: Jarolím neřekl celou pravdu
ŠTĚPÁN FILÍPEK - Ten případ je dva roky mrtvý, a přesto pořádně živý. Stačí pár vět bývalého slávistického kouče Karla Jarolíma, proč vyhodil kapitána Ericha Brabce, a je z toho haló.
„Měl pocit, že si může dovolit všechno. Úplně ztratil pokoru,“ tvrdí Jarolím a ukazuje na Brabcovo parťáctví s šéfem klubu Petrem Doležalem. „Není to pravda. Všem musí být jasné, kdo pokoru ztratil,“ namítá Brabec.
Jarolím už něco podobného dříve naznačil, přesto překvapí, že teď vypálil první ránu. Už jen proto, že sám sebe usvědčil z toho, že když v létě 2009 odchod oblíbeného hráče vysvětloval, vymýšlel si. To je vážný zásah do jeho důvěryhodnosti.
Ano, Brabec s Doležalem byli jedna ruka. A je možné, ba i pravděpodobné, že inteligentní obránce s perfektním vystupováním na veřejnosti i vůči spoluhráčům mluvil též do věcí, do nichž mluvit neměl. Brabec je z rodu šéfů – a ti nejschopnější bezezbytku využijí hřiště, které dostanou. Přesto bylo příčin roztržky určitě víc, jen o nich ani jeden ještě nepromluvil. Třeba o penězích („pozitivních“ od Sparty?) – ty s lidmi dělají divy.
Tenhle svár nakonec dobře symbolizuje problém Slavie. Lidé, kteří ji pozvedli, šli proti sobě. Vždy mohl zůstat jen jeden. Z Jarolímova pohledu je logické, že Brabec musel pryč. Jenže Doležal zůstal.
Na druhé straně stáli Jarolím a jeho ochránce, nejvyšší boss Tomáš Rosen.
Dnes není v klubu ani jeden. Nejvíce to odnesla... Slavia.
